PARK

Napadne ho zajít na procházku, avšak není si jistý, zda se jí vůbec bude chodit někam chodit. Akademie je na odpočinek jako stvořená. Uchechtne se, protože se mu zdá, že zde také odpočívá častěji, než je u něj obvyklé. Sleduje, jak se ji rozzáří očka a usměje se.Ano, v tuhle dobu jich je plno. Mrkne na ni a v ruku v ruce vyrazí do parku, který má i v tuto dobu své kouzlo. Vidíš je? Já říkal, že jich je spoustu. Usměje se, když kolem nich poletuje hromada maličkých svetylek.

,, To máš pravdu, ani jsme neměli moc hodin za což jsem i ráda, nejsme tolik zaneprazdneni jako doma "usmala se a šla po jeho boku. Kdyby ji tohle řekl někdo před pár měsíci, že se bude zase citit skutečně šťastná a že se nebude muset pretbarovat vysmála by se mu do obličeje. Nebo kdyby teď takhle někoho potkala tak jak šli oni dva. Tak by je označila za zamilovaný pár a protočila by nad nimi oči s tím, že jestli se chou někde cukrová ať jdou jinam, že od nich ještě něco chytí a nebo hůř dostane cukrovku jak jsou " sladci".,, Miluju Svetlusky jsou jako létající naděje " usmala se. Když to však viděla na vlastní zrak tak se usmála ještě více,, Trochu si připadám jak Locika s lampiony" rozesmála se.

S úsměvem na tváři a Annie po boku zamíří do parku. Opravdu si to s ni užívá a raději nemyslí na to, co bude, ani co se děje někde jinde. Vůbec si nemyslel, že bude někdo, s kým se kdy bude cítit tak dobře, jako právě s ni. Nad jejím prirovnaním se pousmeje. Létající naděje zní hezky. Jeho samotného by takové přirovnání nenapadlo, ale uznává, že na tom něco bude. Locika, to byla která? Zasměje se. V pohádkových postavách se nikdy moc dobre neorientovat a poslední pohádku, kterou viděl bylo Ledové království s jeho sestrou. Nebyla to náhodou ta, která usla na sto let? Pokusí se hádat. Vlastně ta měla něco společného s ružemi a ne lampiony. Uvědomí si.

Jenom klidně kráčí po jeho boku a jenom poslouchá klapání jejich podpadků. Byla šťastná, nevěděla jestli to bylo tou přírodou nebo tím, že tam s ním byl Christian. Koukala se po okolí a usmívala se. Tohle bylo snad kouzelnější než altánek, Nejspíš ji to tsk přišlo díky světluškám.,, Oh... Myslíš? Ani nevím jak mě to napadlo " nervózně se zasměje a koukne na něho. Rumělec si znovu pohraval s jejimi tvářemi.Rozesmeje se nad tím, že neví kdo je Locika. Byla to její snad nejoblíbenější pohádka.,, Ta co usnula na sto let byla Růženka... Díky růží, No tak to se dá snadno zapamatovat " rozesmála se,, Locika byla s těmi dlouhými vlasy, co jí zarili, když zazpívala jednu písničku a lecila tím i rány a její sen byl vidět zblízka lampiony, ale jelikož ji její nevlastní matka držela ve věži tak se na ně kouknout nemohla pak s jedním zloděje utekla a konečně viděla lampiony, kde je ta nejhezčí písnička z té pohádky " usmívala se.

Líbí se mu způsob, kterým Annie přemýšlí, protože se mu nezdá, jako nějaká namyslena princezna, což by se mohlo na první pohled zdát. Všimne si jejího pohledu a jejího záčervenání. Jsi nervózní? Zeptá se, aby zjistil jak se cítí. To je asi logický. Uchechtne se. Takže Růženka, růže, prst a dlouhý spánek. Připomene si hlavní body pohádky o Šípkové Růžence v naději, ze si to bude příště pamatovat. To víš, pohádky nikdy nebyly moji silnou stránkou. Přizná se, i když je mu jasné, že si toho také mohla všimnout. Dobře, ale Elza taky měla dlouhé vlasy a zpívala ne? Zeptá se. Jméno Locika mu sice něco říká, avšak její příběh si vážně moc nepamatuje. V pohádkách má opravdu mezery, ale ledové královští viděl se svou malou sestřenicí nedávno a proto si ji i částečně stále jako jednu z mála pamatuje.

,, Ehm nervózní?Co ? Neeee " rozesmála se a koukla někam jinam a snažila se zbavit svého rumělce.,, A ty Keníku ? " usmála se a objala se jednou rukou.,, Ne asi prosím tě " usmívalal se ,, Je to opravdu jednoduchý " uculila se a koukla na něho.,, Bože , dobře dobře, ty mě naučíš na kytaru a já se s tebou kouknu na pohádky " rozesmála se ,, I když asi ne, zní todivně, jsi už nejspíš starý na pohádky a nezajímají tě " nervózně se uchechtla . Tak samozřejmě Annie, tobě je šestnáct a jsi maniak na pohádky, jsi nejspíš jediná. Řekla si v duchu a koukla se na strom .,, Ale určitě znáš tu písničku tu nejde neznat je tak nádherná a zamilovaná " zasnila se a usmála se .,, Elza neměla dlouhé vlasy jako Locika, a ano zpívala , ale Locika měla vlasy dlouhé snad 15,5 metrů " koukla na něho a objala se.

Nee vůbec. Zasměje se její reakci, když si všimne její nervozity. Já jsem v pohodě Barbie. Dá ji ruku kolem pasu. No počkat. Na pohádky koukám jednou ročně a to s dětmi na Vánoce. Zasměje se a doufá, že na to zapomene. Jednou za rok se mu sledování pohádek dokonce i líbí, ale pochybuje, že by dokázal u pohádek vydržet víckrát, než parkrat do roka. Víš co? Abych ti udělal radost, tak se spolu kouknem na Lociku. Usměje se na ni. Je sice velká možnost, ze by při sledování pohádky usnul, ale rozhodne se to zkusit a vydržet vzhůru aspoň při jedné. Můžeš mi ji zkusit zazpívat, ale jediná písnička z pohádky, kterou si pamatuju je Let it go, let it go... Zazpívá kousek písničky. Pokusí si představit nějakou princeznu s abnormálně dlouhými vlasy a raději nic neříká, protože by se do toho akorát ještě více zamotal.

Koukne na něho, když se rozesměje,, Když myslíš " usmála se . Když ji dal ruku kolempasu tak se na něho koukla a znovu zrudla.No tak Christiane vůbec mi to neděláš jednoduchý. Zastěžovala si v duchu a znovu na něho koukla. Pramen vlasů si dala za ucho a koukla na cestu před nimi.,, To je milé " koukla na něho a usmála se ,, To já vždy na Vánoce uteču trochu nastrojená na trhy " usmívala se .,, Ta pohádka se nejmenuje Locika, ale navláska " zasmála se.,, A je to má nejoblibenější pohádka, co když se ti nebude líbit, to bych si neodpustila "koukla na něho smutně. Rozesmála se,když začal zpívat , ne že by mu to nešlo, ale představila si na něm modré šaty a bílou paruku,, Takže ty si teď Elza a já mám být tvá Ana " uchechtla se . ,, DObře, dobře .... " usmála se . Pak se na něho koukla ,, Dlouhé dny, svět žil za mým oknem. Já a sny sama docela. Říkám si jak jsem byla slepá čas jsem ztrácela. Teď jsem tu září oslněná teď už vím, že se dá i žít , chvěju se a jasné je, že tam jsem kde mám být " zpívala a usmívala se.

Zajímalo by ho, jak u Annie probíhají Vánoce, ale je si jistý, že Vánoční trhy u nich musí být kouzelné. Locika, Navláska, kdo se v tom má vyznat? To je nelogické. Popelka se jmenuje po Popelce, tak proč se ta pohádka taky nemůže jmenovat po Locice? Zeptá se trochu zmateně, protože tohle jde zkratka mimo něj. Dobre. Kouknem se na to, ale pokud v průběhu usnu, tak mě prosím nebuď. Zasměje se. Částečně sice zdržuje, avšak není si úplně jistý, zda se to skutečně nestane. Opravdu ze mě děláš Elzu? Zadívá se na ni pobaveně a nedokáže si představit jedinou věc, kterou by měl mít s pohádkou postavou společnou. Poslouchá její zpěv a zdá se mu opravdu krásný. Jakmile dozpívá, chytne ji kolem pasu, vyzvedne ji do vzduchu a zatočí se s ní.

,,Navláska kvůli vlasům" rozesmála se ,, Ty proto prostě nemáš pouze cit Christiánku " smála se ,, Možná jednou " usmála se,, Nechci tě do toho totiž nutit " uculila se.,, Takže u toho možná ani nebudeš muset usínat " zazubila se na něho. Ani se ti nedivím, že by si u toho usnul, no jo jsi prostě dětisnká Annie a ty že si korunní princezna, co bude hymna tvé země ? Znělka od Disney ?Povzdechla si a objala se ,, Promiň jsem prostě asi moc dětinská na tebe "usmála se, i když ji do něho dvakrát nebylo.,, Ano opravdu si moje velká Elzička " uchechtla se . Klidně si zpívala a usmívala se, když se s ní protočil tak se usmívala a zapírala se o jeho ramena a rozesmála se ,, Co to se mnou děláš CHristiáne ? " řekla, nemyslela dvakrát tu otočku, ale znala ho krátce a to už se ji dokázal dostat do mysly a celkově do hlavy a nejspíš i do srdce.NEtušila zda být ráda nebo se kvůli tomu trápit. Co když tohle dělá i s ostatními dívkami? Co když si se mnou jenom hraje, aby se zabavil ? Měla v hlavě několik nepokojných myšlenek.

Její oslovení raději ignoruje. Už se smířil s tím, že se podobných názvů nezbaví a tak mu nezbývá nic jiného, než si zvyknout. Já mám cit pro pohádky, jen se ten můj cit projevuje jen jednou do roka a to právě na Vánoce. Uchechtne se. Nikdo není dokonalý. Moc dobře ví, že pohádky jdou zkratka mimo něj a ve výsledku ho to ani nijak zvlášť netíží. Počkej si do Vánoc a na lociku se s tebou kouknu rad. Mrkne na ni. Oceňuje, ze ho do sledování pohádek nechce nutit, ale i tak ji chce přeci jen udělat radost. To nevadí. Je ti roztomilé. Usměje se. Opravdu mu nevadí, že Annie sleduje pohádky a navíc má děti rad. Vyzvedne ji a zatočí se s ní. Líbí se mu slyšet její smích, ale její otázka ho překvapí. Nerikej, ze se ti ve vzduchu dělá špatně. Poznamená a postaví ji na zem.

,, Tak to má každý normální člověk " usmála se ,,Ale na Vánoce budeme každý doma ne ? Nebo ne ? " zamyslela se,,Protože to by bylo poprvé co bych si je užila, nemusela bych mít sváteční šaty co váží tunu " rozesmála se nad vzpomínkou loňských Vánoc,, Není to roztomilé, je to hrozné, chovám se jako dítě " zakňučela,, Musíš se cítit hrozně jako by si byl s pětiletou holkou " koukla na něho.,, Ne nedělá se mi špatně " protočila oči se smíchem,, Myslela jsem to trochu jinak " pořád mu jemně tiskla ramena a poté sklonila hlavu. Asi jsem se do tebe zamilovala ty blbečku jeden

Nikdy nepřemýšlel nad tím, kolikrát normální člověk sleduje pohádky. Například jeho otec viděl maximálně jednu pohádku do roka a to jen proto, že ji sledoval s rodinou. To asi ano. Nikdy nepřemýšlel nad tím, jaké Vánoce tento rok budou, ale nejspíše opravdu bude na Vánoce každý doma. Její další poznámka ho však překvapí. Jak jako užila? Myslel si, ze Vánoce ve Španělsku se ji líbily. Jestli chceš, můžeš být na Vánoce u nás. V tu dobu u nás výjimečně panuje v rámci možností klid. Až na vyšilování a snahy mé matky aby vše bylo perfektní. Vzpomene si, jak každý rok při vaření večeře jeho marka kontroluje dokonce i kuchaře, aby bylo všechno tak jak má být. Ale no tak, jsi roztomilá. Pohladí ji s úsměvem po tváři. Tak jak jsi to teda myslela. Zeptá se nechápavě.

,, Nemůžu k vám, jsem budoucí panovnice, budu muset být na různých akcích, budu muset stát několik hodin na vánoční portrét, budu muset tamto a tohlec to " protočila oči,, Ale klidně mě unes k vám na Vánoce ani nevíš jak mě to irituje" povzdechla si,, A taky nechci nosit ty těžké šaty a korzety a hlavně úsměv " povzdechla si.,, Není na mě nic roztomile, ani jeden vlas" uchechtla se.,, Myslela jsem to...." zarazila se. Jak říct miluji tě, nebo zamilovala jsem se do tebe nebo to mám snad říct jinak. Nebo to neříká vůbec. Nebo by na to měl přijít sám?,, Na to musíš přijít sám Christiane" usmala se a  objala ho, aby mu nemusela koukat do očí. Buď by ji prozradil ty nebo její rudé tváře.

S jejími argumenty mu nezbývá nic jiného, než souhlasit. Budoucí královna by asi měla trávit Vánoce ve své zemi. Její další poznámka ho však překvapí. Takže by ti nevadilo být přes Vánoce unesena? Mrkne na ni spiklenecky, když slyší co všechno ji na Vánocích u ní vadí. Vanoce jsou sice za dlouho, ale par dni bychom spolu preci jen mohli strávit. Napadne ho. Ale prosimtě Barbie, ty máš na sebe pouze jeden úhel pohledu a ten je ještě k tomu špatný. Zavrti hlavou, protože svůj názor na ni a její roztomilost rozhodně nezmění. Vůbec nechápe, jak svá slova myslela a trochu ho naštve, když mu to odmítá vysvětlit. Jsem sice kluk, šle to ze jsem princ ze mě nedělá bezchybného. Protočí panenkami. A nějaká nápověda by tam pro mě nebyla? Nasadí sladký úsměv v naději, že mu nějakým způsobem napoví.

,, Udělala bych cokoliv, abych tam nemusela být, rodiče na mě více závisí, nevadí mi navštěvovat dětské domovy nebo domovy důchodců a potrebných. Vadí mi to jak se u toho rodiče tvari... Tak povýšeně. Zajímají se o moji budoucnost a o tom, aby se měla země dobře. Hlavně, aby se země nevzpouřila " zamrmlala a smutně na něho koukla.,, Mám více pohledu a ani jeden není správný, ale za to můžu mohu nejspíš poděkovat rodičům" objala se okolo pasu a šla s ním po boku,, Že jsi to ty " rozesmála se.,, Tak jedná se o mě" ukázala na sebe prstem.,, A pak tam jde i o tebe " stouchla ho prstem do hrudi a slabě se usmála.

Podle jejích slov soudí, že musí být opravdu ráda, že zrovna ted nemusí být doma s rodiči a začíná si uvědomovat, že může být za svůj vztah s jeho rodiči vděčný. Nějak se to domyslí. Mrkne na ni. Je zbytečné plánovat něco tak dopředu, když Vánoce jsou za dlouho. Uvědomí si, že za takovou dobu se toho může ještě spousta změnit. No právě. Tvoji rodiče tě naučili spatnýmu pohledu na sebe a proto tady jsem teď já, abych ten pohled změnit. Usměje se, protože se mu oravdu nelíbí, jak se neustále podceňuje. Vyžádá si její radu a zamyslí se, o co by se mohlo jednat. Takže, ty a já. Zopakuje pomalu její nápovědu. Začíná se ti líbit, že nějaké ty a já je. Pronese se svým šibalským úsměvem svou teorii a obejme ji kolem ramen.

,, Co když... Co když... " nadechla se a koukla se na něho,, Já o tebe nechci nikdy přijít Christiane" objala se, protože ji začala být zima objimala si ramena a sledovala ho.,, Co když se ti nepovede změnit názor na mě? Jsem prostě behcená a ani nic neumím " koukla před sebe a stekla ji jedna slza a svazala si vlasy do culíku.,, Ano, já a ty" zazubila se a uculila se,, Víc než líbí " zamumlala a sklonila hlavu, jelikož byla ruda jako rajče. Prostě tě miluju ty můj Malej blbecku krikla na nehi v duchu.

Žádný co když,  jasný? Usměje se na ni.Vše se určitě nějakým způsobem vyřeší.  Nechce totiž, aby si dělala zbytečné starostli, dokud to není nezbytné. Já o tebe taky nechci přijít. Pohladí ji po rameni. Není ti zima? Zeptá se jí, ani nečeká na její odpověď a sundá si sako, které přes ní přehodí, aby ji bylo tepleji. Určitě se mi to povede a nejsi bezcenná. Jsi úžasná a měla by sis to konečně přiznat. Všimne si její slzy a palcem u ruky jí setře. Zapomeň na ty řeči, které ti říkali rodiče. Poví ji, mezitím co se jí dívá přímo do očí. Po její nápovědě začíná jeho teorie nabírat správný směr. Dobře takže já a ty, to znamená my. Pokouší se upřesnit si to v hlavě, nad čímž se sám pro sebe pousměje. A tohle se ti taky líbí? Položí ji ruku na tvář a jemně ji políbí.

,,Ale...Ale...Uhhh dobře " přikývla a koukala na něho.,, Vážně to je hezký " uculila se a spojila ruce,, Ne... Moc ne. Možná jenom tro..." než stihne něco říct tak jí dá sako přez ramena a usměje se,, Tak aspoň děkuji převelice " zazubila se. Bože, musíš být pořád tak dokonalej a okouzlující, Christiáne, já tě jednou zabiju.,, Ale ano jsem, vždyŤ se na mě koukni " uchethla se.,,Nejsem úžasná ani věci podobné tomuto " usmála se a když ji utře slzu tak na něho koukne ani se toho nevšimla ,, Děkuji '' špitla a sklonila pohled.,,Když ti to člověk opakuje už od narození to samé tak ti to sebevědomí dvakrát nepřidá, ale nebudu tady ze sebe dělat chudáčka, který nejsem " usmála se. Pak ho pouze sledovala jak přemýšlí a usmívala se. Když ji poré položil ruku na tvář tak se na ni koukla usmála, poté mu polibek opětovala a zadívala se mu do očí, poté jenom celá rudá přikývla.

Dá ji své sako, aby jí nebyla zima. Není za co. Nechci přeci, abys mi nastydla. Usměje se. Stále dokola jí opakuje, jak úžasná je. Je si tím stoprocentně jistý a chtěl by, aby i ona si to konečně přiznala. Dobře, tak já ti budu dokola také opakovat to samé. Řekně přesvědčivě. Je mu jasné, že za její nízké sebevědomí mohou její rodiče, avšak když jí dokola bude opakovat pravý opak toho, co říkali oni, konečně by jí mohlo dojít, že opravdu není bezcenná. Konečně mu začíná docházet, kam míří. Proto se rozhodne zkusit své štěstí a jemně ji políbí. Když po polibku Annie přikývne, jen se sám pro sebe usměje. Z menší části proto, že jeho teorie byla správná a z větší části proto, že je za to skutečně rád. Tak co bys řekla tomu, kdybysme ty a já byli my? Zeptá se jí opatrně, mezitím co se jí stále dívá do očí.

,, To by nebyl žádná škoda " rozesmála se,, ASpoň bych se válela v posteli, i když to dělám už teď " rozesmála se. Pak ho jenom poslouchala a musela se usmívat ,, Dobře, možná mi to jednou pomůže " vyplázla na něho jazyk a culila se.[i]Věděla, že by si měla věřit. Ale nikdy nevěděla jak . Ať se snažila jak chtěla, nikdy nebyla dost dobrá, opakovali ji to celých 17 let, že niky nebude dokonalá a nikdy nebude dostatečně dobrá/i]. Po polibku ji v podbříšku snad vybouchne tisíce motýlků je to pro ni nový pocit a líbil se jí.Když pak vyslechne jeho otázku tak zrudla ještě víc. Poté jemně chytla jeho rameno, přišlo k němu o krkok blíže a znovu ho políbila,, Stačí ti tohle jako odpověď " zazubila se. pak od něho odstoupila a sundala si vysoké boty, takže byla o hodně menší než předtím , no tak akorát její hlava končila tam, kde jeho krk začínal.

Nad její poznámkou se zasměje. To je pravda, aspoň bys měla pořádnou výmluvu, proč nic nedělat. Mrkne na ni. Políbí ji a poté ji položí otázku, ze které vyplívá, zda by s ním nechtěla být něco víc, než jen kamarádi. Přestože toto nebyl jejich první polibek, i tak si není její odpovědí na sto procent jistý a dokonce se i trochu obává, že by mu mohla dát košem a poslat ho do háje. Jakmile ho však políbí, neubrání se úsměvu. Tohle mi rozhodně stačí. Usměje se a pohladí ji po tváři. Nechápavě sleduje, jak si sundává botky. To tady teď chceš skákat okolo stromů jako víla? Zasměje se a stále netuší, co má v úmyslu.

,, Ale doufám, že by si za mnou aspoň přišel " uculila se. Snad celou dobu se usmívala a sledovala ho.Viděla jeho jemnou nejistotu v jeho očích, ale když poté viděla jeho úsměv a očka tak se více zazubila. Když mu polibkem naznačila odpověď tak seuculila,, Toj sem teda převelice ráda " slabě se zasmála . Když sleduje jeho výraz, když si sundá boty tak se musí smát.,, To bych sice mohla, ale ne, zkusil si někdy nosit celý den takhle vražedně vysoké podpadky. Bolí mě nožky ty můj hlupáčku " cvrnkla ho do nosu a vzala boty do rukou.