ZIMNÍ STADION

Usmívala jsem se. Po dlouhé době jsem se zase od srdce usmívala. Včerejší noc byla příšerná, celou dobu jsem se choulila u Victora v náruči. Přes to vše, přes ten strach a smutek, to byla nádherná noc. Teď jsem šla vedle Victora a mířily jsme na zimní stadion. Milovala jsem bruslení i přes to že mě jako malounutily krasobruslařit. „No ták prospěš si!” Řekla jsem vesele a trošku ho zatajila za ruku. Pak jsem se rozešla napřed. „Převléknu se v šatně a sejdeme se na ledě. Jo?” Usměju se a políbím ho

Skoro celou noc byl kvůli Angie vzhůru. Naštěstí se včera odpoledne vyspal, takže unavu zatím nepociťuje. Nicméně mu jí je opravdu líto a je rád, že tu pro ni aspoň muže být a její přítomnost mu vůbec nevadila. Po ránu s ni zamíří na stadion. Jeho samotného by to nejspíše nenapadlo, avšak jako nápad se mu to zamlouvá. No jo, no jo. Kdyť skoro bezim. Přidá do kroku, aby ji příliš nebezdil, když vidí její nadšení. Dobře. Kdybys potřebovala pomoc, tak řekni. Poznamená a zamíří na tribuny, aby si tam mohl obléci brusle. Na ledu už poměrně dlouhou dobu nestál, ale jako malý miloval zimní hokej, takže něco by si přeci jen mohl pamatovat.

Obléknu si rudé šaty a tělové punčochy a na nohy si ještě připevním svoje krásné bílé brusle. Musím se usmámát při pohledu do zrcadla opravdu moc mi to sluší. Vlasy si rozčísnu a zapletu si z čela dva tenký cůpky které v zádu spojím, zbytek vlasů nechám volně splívat až do půlky mích stehen. Je to snad poprvé co je mám volně rozpuštěné. Pomalu výjdu ven a zamířím na led. Všimnu si že Victor je ke mě zády a tak pomaloučku a potichoučku vlezu na led. „Já miluju bruslení.“ řeknu do ticha a na mobilu pustím písničku aby tu nebylo takové ticho

Oblékne si brusle, ve kterých si připadá, jako by mu bylo opět čtrnáct a on byl schopný na ledu strávit hodiny s hokejkou v ruce. Bylo až překvapivé, jak snadno se mu dařilo začleňovat se mezi obyčejné kluky, avšak pro něj to byla akorát jedna velká výhoda. Po chvilce představování si sebe na ledě, jak hraje hokej zaslechne Angie hlas. Otočí se za ním a uvidí ji na ledě v rudých šatech, připomínající profesionální bruslařku. Páni, vypadáš úžasně. Usměje se a musí opravdu uznat, že ji to sluší. Teď se budu cítit trapně, až ti předvedu, že se na ledě ani pořádně neudržím. Poznamená a následně také vleze na led.

„Ale jdi ty.” Zasměju se a udělám kolečko. „Víš když mi bylo 7 rodiče mě daly na Royal Academi tam u nás. Je to vlastně středisko pro výchovu dětí lordů. Musela jsem tam chodit na krasobruslení. Nevím proč všichni zastávají názor že princezna musí umět perfektně vše.” Zakroutím očima a dojedu k němu. „Ale jedno mě nikdy nezvládly nadrtit.” Ušklíbnu se lumpácky a políbím ho. „Hold já a matematika to nejde dohromady,” Zasměju se a zhluboka vdechnu jeho překrásnou omamující vůni

Pokusí se aspoň trochu na začátek rozbruslit. Díky teplejšímu počasí v Itálii se stávalo jen málokdy, že by si vzal přes rameno brusle a vyrazil na led. Vyslechne si její vyprávění o tom, jak se ke kraslobruslení dostala. Ale bruslit tě baví ne? Zeptá se, protože byl její nápad zajít na stadion a zdá se mu nelogické, aby navrhla dělat něco, co jí vlastně nebaví. Matematika, o ní mi raději ani nemluv ano? Zasměje se při vzpomínce, jak celé hodiny matematiky proseděl s nechápavým výrazem, jako by ten učitel na něj mluvil čínsky. V tu chvíli byla vždy každá činnost mnohonásobně zajímavější. Chytne ji za ruce a začne s ní pomalu po zpátku bruslit, aby ji mohl mít stále před sebou.

„Ano baví mě bruslit, ale až posledních 5 let” řeknu a ušklíbnu se „Led byl jediné místo kde jsem mohla být vklidu a sama.” Usměju se a pustím se ho. Udělám priruetu a přijedu k němu že zádu a chytnu ho kolem pasu. „Souhlasím Matika je zlo které by bylo potřeba vyhubit.” Zasměju se a vzpomenu si na to jak jsem vždy vyváděla když mě čekala hodina matiky. „Pamatuji si jak jsem vždycky ujížděla na koni abych nemusela počítat tu příšernou věc. Rodiče že mě byly na nervy a poté i strýc.” Zavzpomínám jaké to dřív bylo. „Asi před dvěma lety jsem strýce praštila učebnicí matiky a omilem mu u toho zlomila nos. Je teda pravda že když měl ten nos zlomený vypadal alespoň trochu k světu. ” Zasměju se a z toho smíchu mi až ukápne slzyčka

Zasměje se nad tím paradoxem. Angie chodila na led, protože zde chtěla být v klidu a sama, zatímco pro něj led předstíral adrenalin a přítomnost jeho týmu při zápasech. Často všek chodíval na led jenom trénovat a proto si ten klid a ticho umí představit. Já bych třeba přenechal matiku jenom chytrým mozkům, jako jsou ajťáci a podobně. Moc dobře si uvědomuje, že kdyby nebylo matiky, neexistovala by spousta vymožeností, které mají dnes, avšak stále nechápe, proč s tím otravují někoho, jako je on. Ujet na koni před matikou? Ta tě dohoní všude. Zasměje se. Sám se pokoušel několikrát utéct z vyučování, avšak nikdy se mu to nepodařilo bez následků, udělá kolečko kolem ní. Nepřipomínal ti tvůj strýc se zlomeným nosem náhodou Voldemorta? Ušklíbne se, zastaví se za ní a zezadu ji obejme.

Začnu se smát když mi řekne že strýc mohl vypadat jako Voldemort. „Když nad tím tak přemýšlím tak vlastně jo.” Zasměju se znovu a užívám si jeho blízkosti. /Škoda že mě nemiluje/ posmutním a onen smutek se projeví i na mé doteď veselé tváři. Povzdechnu si a zakroutím hlavou. /Nojo jsem princezna, to byl dar který jsem dostala, na lásku mohu zapomenout/ pomyslím si a aniž bych o tom přemýšlela začnu zrychlovat až se odněj odpovím. Potřebuji ten smutek že sebe dostat a tak prostě bruslím. Dělám skoky piruety a vše zakončím skokem s trojitým otočením ve vzduchu. Zůstanu stát na místě a pomalu si sedím na led kde zůstanu jen tak sedět a koukám na led podemnou

Nijak zvlášť nepřemýšlel o tom, jak by její strýc mohl vypadat, ale už podle jeho povahy z něj ve své představě vytvořil nějakého kulatějšího týpka, co je prostě vůl. Nyní ho však může přirovnat k Voldemortovi, což změní všechny jeho iluze o něm, ale nijak ho to netíží. Všimne si jejího posmutnění, ale než se Angie stihne na cokoliv zeptat, ujede mu a jakmile začne dělat skoky a všemožné kreace, zůstane raději stát a sledovat ji. Když se posadí na led, hned se vydá za ní. Jsi v pohodě? Posadí se vedle ní a pohladí ji po ruce. Stalo se něco? Pokusí se zjistit o co jde.

/Zamilovala jsem se do tebe ale ty mě máš jen jako kamarádku/ odpovím mu v duchu a mrzí mě že mu to nikdy neřeknu protože bych o něj nejšíš, teda určitě, přišla. Nevím co mu na to odpovědět a tak se místo odpovědi bv loudím do jeho náruče. „To bys asi nepochopil, je to” nachvíli se odmlčím a zadívam se mu hluboko do očí. Mé oči volají miluju tě ale ústa mlčí. Přála bych si abych měla alespoň naději že mě bude někdy milovat. Ale to je hloupost, já si štěstí nezasloužím. „Je to složité navíc bys stím nic nedokázal udělat. ” usměju se a políbím ho. /Kéž by ten můj předjednaný muž z Itálie byl Victor, ale je pravda že pokud by mě nemiloval tak bych to manželství nechtěla./ zamyslím se a ani nevím proč se malinko pousměju.

Vůbec neví, co se jí stalo, ale chtěl by ji nějakým způsobem pomoc. Nechce, aby byla v jeho přítomnosti smutná. Ve skutečnosti, nechce aby byla vůbec smutná. Obejme ji, aby ji ukázal, že je zde pro ni. Nevíš, jestli bych to pochopil, dokud jsi mi to ani neřekla. Zavrtí hlavou, ale dále ji nepřemlouvá. Pokud bude chtít sama, tak mi to řekne. Ujistí sám sebe, protože na ni nechce tlačit. Zvedne se a nabídne ji ruce, aby ji pomohl opět na nohy. Chceš si dát ještě pár koleček? Zeptá se jí a nechává čistě na ní, co chce dělat.

Příjmu jeho nabízenou ruku a postavím se. Obejmu ho a vsaji jeho úžasnou vůni. Zahledím se na jeho krásné rty a zatoužím po tom ho políbit. Chvilku váhám ale pak se nakloním a přitisknu své rty na jeho. Prsty mu vpletu do vlasů a líbání ho jako by to měl být náš poslední polibek. Po dlouhém líbání se odtáhnu a už zase zářím jako sluníčko, usměju se a políbím ho na špičku nosu. Následně se ďábelsky usměju a plácnu ho. „Máš babu." Zasměju se a začnu mu ujíždět.

Pomůže ji opět na nohy a oplatí ji objetí. Všimne se jejího pohledu na jeho rty, pousměje se a zkousne si spodní ret. Bez váhání jí začně polibek plácet a opravdu si ho užije. Líbí se mu, že opět může na její tváři vidět úsměv. Pokud k takovému úsměvu stačí polibek, tak bych jí měl asi líbat častěji. Pousměje se. Hej, nebyl jsem připravenej.  Vykřikne, jakmile mu dá Angie babu a hned vyrazí za ní. Po chvilce ji dohoní a babu jí předá. Teď ji máš ty. Ušklíbne se a popojede sice kousek stranou, avšak zůstane dostatečně blízko na to, aby ho hned chytla, protože příliš daleko se mu nechce a při nejhorším může kličkovat.

S Victorem jsme se po ledě honili ještě dlouho poté ale pak už jsem začala být unavená. Nachvíli jsme si sedli na lavičku a jen tak se tulili. Po chvíli se mi začaly klížit oči a Victora už vnímála jen z dálky. Najednou jsem ucítila jak mě vzal do náruče a vydal se semnou pryč. Ani si nepamatuji kdy si přezul boty a nebo kdy mi vzal věci. Cítila jsem jeho vůni která mě neuskutečně uklidňovala. V jeho náruči jsem se cítila v bezpečí a v klidu. Propadala jsem se hloub a hloub do říše snů. Po nějakém čase jsem ucítila jak mě položil na něco mělkého a Přikryl mě. Mé smysly zaznamenali levanduli, což mi jasně řeklo že to je má postel. Pak jsem ještě ucítila polibek do vlasů.