BAR

Otec jí dovolil, aby přiletěla už pár dní před začátkem svého studia, aby se aklimatizovala a zvykla si tu. Byla neskutečně ráda, že se dostala z paláce, od všech těch nafrněných dvořanů, kteří pro ni nikdy neměli byť jen jedno milé slůvko. Přiletěla včera k ránu a byla tak unavená, že šla rovnou na hotel, kde během pár minut usnula a probudila se až odpoledne. Rozhodla se, že nebude celý den trávit v hotelu, tak se vydala na procházku městem. Bylo takové horko, že s radostí uvítala, když se před ní zjevil bar. S úsměvem otevřela dveře dovnitř a spokojeně kývla hlavou, jakmile zjistila, že je to tu klimatizované. Dnes neměla náladu na žádné těžké kombinování, takže si oblékla černé Conversky, černé rifle a bílé tílko, které sice trochu odhalovalo, ale rozhodně to nevypadalo nijak vulgárně. Aby se necítila tak obyčejně, navlékla si na ruku tenký černý náramek a dala si rudou rtěnku. Vlasy si svázala do ledabylého drdolu. Zamířila rovnou na bar, kde se posadila na jednu z židlí a opřela se lokty o bar před sebou. Objednala si nealkoholické mojito, protože v tom je led a je to osvěžující. Uvolnila se a netrpělivě čekala, až jí barman udělá pití, protože má hroznou žízeň.

Její pozornost upoutá otevření dveří do baru. Všimne se lehce otráveného výrazu mladíka přibližně jejího věku a musí se pousmát. Zdá se jí, že jejich nálady se téměř zrcadlí. Sleduje barmana, jak mladíka odbije, aby mohl dokončit její drink. Nezlobila by se, kdyby mu odpověděl, takovou žízeň zas nemá. Přesto ale uvítá, když před ní barman postaví její vytoužené mojito. S radostí v očích se napije brčkem a dál přitom sleduje rozhovor barmana a mladíka. Jakmile zaslechne něco o místech v Gardenii, nenápadně se otočí jejich směrem a zaposlouchá se, aby zjistila nějaké tipy na to, kam jít zítra. Musí se trochu pobaveně uchechtnout nad snahou barmana, tu mladíka udržet. Dalo se to čekat. Kdo by si nechal odejít zákazníka? Zvlášť když tady v baru moc lidí není. Hned jak barman řekne, že je tu poblíž nějaký park, pomalu ani nepopíše cestu a víc toho z něj nevyleze, možná až moc nápadně protočí očima. Parky jsou všude. Naštěstí si toho barman nevšimne, protože ho zavolá nějaký zákazník a on se k němu rozejde. To jste se nezeptal zrovna ideálního člověka. Pousměje se na mladíka usrkne ze svého drinku, který velice rychle mizí.

Jakmile se na ní mladík otočí a položí jí otázku, jestli tu zná nějaká hezká místa, vlastně ani nejprve neví, co mu má říct, protože on si očividně díky její poznámce myslí, že to tu dobře zná a tudíž mu poradí. Je nerada, když musí někoho zklamat, takže teď se jen nervózně usměje. Popravdě, včera jsem přijela. Přejede si rukou po krku, což dělá, když je nejistá. Mladík se ale opře o bar poblíž ní, takže se rozhodne pokračovat v konverzaci. Budu ráda, když odsud trefím zpátky do hotelu. Dodá s lehkým pousmátím a opět se uvolní. Znovu usrkne ze svého mojita a pootočí se k němu. Neplánuje lidem na potkání vykládat, kdo je, protože nestojí o posměšky za to, že je bastard, takže ještě rozvine rozhovor. Vy jste tu na dovolené? Zeptá se, aby zjistila, proč vlastně hledá zajímavá místa v téhle oblasti.

Zapojila se do konverzace,  protože se k ní chtěla nenápadně připojit, aby zjistila, kam se může večer zastavit. Jakmile mladík odvětí, že je tu studijně, trochu zbystří, protože jí napadne, že by byla velká náhoda, kdyby také přijel kvůli Royal Academy. Byla by to ale až moc velká náhoda, takže to rovnou pustí z hlavy. Jeho poznámku ignoruje, protože si nechce kazit den. Jí se tu líbí, protože chození po venku má až po uši. Nashledanou. Odvětí krátce a potom, co dopije své mojito, ještě chvilku posedí a potom se vydá zpátky na hotel.