ZAHRADY

Prochází se okolím academie. Chtěla zjistit jaká je zdejší příroda a kde všude je možné najít nějaký klid. Zabloudila až do zdejších zahrad a hned byla okouzlená. Přírodu a květiny měla moc ráda stejně jako kniha.Atak procházela zahradami až narazila na růže. Její oblíbené které rostou všude okolo jejich královského paláce doma. Na chvíli zavřela oči a privonela si k ním. Jste tak krásné. Pochválila je jakoby jí  snad mohli slyšet. Ale bylo pro  ní  lehčí  povídat  si s ruzema  než s lidmi.

Řekl si, že je právě ideální počasí na procházku, tak se ze svého pokoje vydal ven. Ani vlastně pořádně nevěděl kam, prostě šel po cestě, která ho zavedla do zahrad paláce. Nejprve se na chvíli zamyslel, jestli nepůjde jinam, ale nakonec ho přemohla zvědavost a chtěl porovnat tuto zahradu s tou, co mají doma. Zpomalil své tempo, aby se mohl kochat svým okolím a najednou se před ním zjevila nějaká dívka a jako by toho nebylo málo, ta dívka ještě mluvila na růže. Situace mu přišla trochu úsměvná, takže se mu pobavením lehce zvedly koutky, ale ihned zase zvážněl. Souhlasím s vámi slečno. Řekl klidně a přiblížil se k ní, aby se na růže podíval zblízka. Já jsem William, korunní princ Švédska. Natáhl ruku, aby si s ní mohl potřást rukou. Přišlo mu logické se představit a tím pádem nabídnout tykání. Je tu ve škole a je blbost, aby mu ostatní studenti vykali. Dnes je krásně, že? Krátce se podíval na oblohu a potom zase na dívku.

Prohlížela si lístky růže kterou držela lehce mezi prsty. Soustředila se na růži tak moc že když najendou na ní někdo promluvil lekla se a píchla se o trn. Na prstu měla kapku krve ale byla na to zvyklá a alespoň jí to ladilo s barvou jejich šatů které měli také barvu krve. Otočila se a postavila, aby si prohlédla toho kdo na ní mluví. Prohlédla si ho a nasadila svůj formální úsměv. Jsem Tereza, korunní princezna Českého království. Představila se na zpět. Potřásla mu rukou a udelala menší poklonu. Jak jí už odmalinka učili. Byl to první studen kterého potkala, byla zvědavá jaký bude. To ano. Dnes je ideální den na procházku. Je ráda že je slunečno a ona si tak může prohlédnout zdejší krajinu. Lehce se dotkla řetízku s růží který vždy nosila.

Toho, že se píchla o trn si nevšiml, protože je zvyklý, že když se někdo píchne o trn, třeba alespoň sykne bolestí. Dívka ale nic takového neudělala, tak tomu nevěnoval pozornost. Těší mě Terezo. Lehce se usmál, ale když její ruku pouštěl, všiml si, že na té jeho zbylo pár kapek krve. Bez čekání chytil její ruku za zápěstí a otočil jí dlaní vzhůru. Trochu se nad ní naklonil a lehce naštvaně vydechl. Nebyl naštvaný na ní, ale na sebe. Kvůli němu se píchla. To je kvůli mně, že? Zvedl k ní pohled a začal něco hledat v kapse od kalhot, zatímco druhou rukou jí držel tu její. Omlouvám se. Ihned dodal a vytáhl látkový kapesník, který jí bez přemýšlení přitiskl na ránu. Tohle snad bude stačit. Poodstoupil od ní, aby jí neuvedl do rozpaků svojí blízkostí.

Chvíli přemýšlela co ví vlastně o jeho zemi. O každé jí něco málo naučili. Taky mě moc těší. Když jí najednou chytl zápěstí zaskočilo jí to. Nemusíš se omlouvat. Tohle se mi stává často. Proto do zahrady nosím buď šaty černé nebo v barvě krve. Alespoň pak není vidět když si nevědomky tu krev o ně otřu. Přizná se. Doma jí vždy napomenuli že si má dávat pozor, že princezna nemá mít na rulách krev ale jí to bylo jedno. Ráda se dotýkala růži a občasná kapka krve na tom nemohla nic změnit. Děkuju ti si laskavý. Pověděla zdvořile a zadívala se mu na chvíli do očí. A poté sklopila své oči k prstu a kapesníku který teď držela. A co tě přivádí sem do zahrady. Měla zvědavost v krvi a tak jí zajímalo co tady dělá. Jestli taky třeba nepřišel zjistit jak to tu vypadá.

Občas má tendenci dělat věci ještě před tím, než se nad nimi zamyslí. Hlavně když jde o ženy. Nedivil se, že jí to zaskočilo, ale i přesto jí držel tak, že jí to nebolelo. Často si hraješ s růžema? Pousměje se a trochu zvedne obočí. Tohle ho překvapilo. Nečekal, že by princeznu jen tak nechávali, aby se píchala o růže. Vaše služebné vám musejí být vděčné. Prohlásí pobaveně. On by z toho jako služebná radost určitě měl. nemusel by to složitě prát. Na její poděkování jednoduše přikývne. Udělal to nejmenší, co mohl. Někde uvnitř doufá, že ten kapesník za rohem nehodí do křoví, protože by si to bral osobně. Prostě jsem si řekl, že když je venku tak hezky, byla by škoda sedět v pokoji. vysvětlí jí a opře se o kamennou zídku vedle něj. Hádám, že ty ses sem šla jen tak nabodnout na růži. Pronese nějakou volovinu, jak to občas dělá a zakroutí hlavou nad tím, jaký nesmysl z něj vylezl.

Růže mám už dlouho moc ráda. Je to ukázka elegance ale umějí i ublížit. Růže jí vždy fascinovali. Nejvíce ty rudé a černé. Jejich kombinace dokázali být dokonalé. Služebné byli rády za výběr šatů ale ne za to že mám často prsty poraněné od trnů. Poví už s pravým úsměvem. Připadá já milí, elegantní, ne jako někteří královští které potkávala když přijeli v nim do paláce. Prst jí už nekrvácel ale i tak držela kapesník od něj ve své ruce. Větě že se šla jen nabodnout na růži se musela zasmát. Chtěla jsem se podívat okolo academie. A doufala jsem že tu i najdu třeba nějaké růže. Odpověděla mu po pravdě. A neubránila se otázce. Jaký je tvůj názor na růže?

Poslechne si s kývnutím hlavy, proč má ráda růže. Musí uznat, že ten důvod je sice dost cliché, ale stejně si nemůže pomoct a souhlasí s ním. Já být tvojí služebnou, tak ti ke každým šatům dám nějaké rukavice. Zamyslí se nad problémem a řekne jí své řešení. Ale hádám, že na léto to není úplně ideální. Pokračuje v úvaze, protože mu dojde, že i on by ze sebe v létě všechno serval a pochodoval po paláci nejlépe jen ve spodním prádle, což by sice ženy ocenily, ale jeho rodina by se postarala o to, aby už nikdy nic takového neudělal. Pousměje se, když znovu zmíní růže. Ty bys bez růží nepřežila co? Zakroutí pobaveně hlavou a poslechne si její otázku. Jsou i hezčí květiny. Řekne rozhodně, ale pak se jeho výraz trochu obměkčí a podívá se na ní. Třeba sedmikrásky, nebo tulipány. Řekne jí své oblíbené květiny, i když jí ta informace bude k ničemu, protože pochybuje o tom, že by mu někdy dávala květiny. Růže mám spojené s láskou. Řekne zamyšleně, protože vždycky když dával holce kytku, byla to růže.

Rukavice toho moc nevydrží. Jednou je zkusila nosit ale jen co šla na zahradu nepřežili to. Buď zavadila o trn nebo rukou přejela po hradbě kde byl ostrý kus. Horší by to bylo kdyby po mě někdo chtěl abych žila bez knih. Růže má ráda ale muset žít bez možnosti vzít si do ruky knihu a jít si číst by nezvládla. To by pak rozhodně nepřežila. Dobrá volba květin. Tulipány se dávali u nás do váz. Vždy na ně byl krásný pohled. Překvapuje jí že nějaký muž má oblíbenou květinu tulipán. Většinou když u nich mluvila s nějakým klukem v jejím věku květiny mu byli jedno. Já si s láskou pojím pouze rudé růže. Třeba v býlích vidím klid a naději, v černé smutek, v růžové přátelství. Řekne pár příkladů a začne se trochu červenat protože si uvědomuje že by měla už nejspíše být ticho.

Pobaveně se usměje. Přemýšlí, jak je vůbec možné, zničit rukavice během pár hodin. Ty jsi fakt číslo. Řekne nakonec, protože pořád nechápe, jak se jí to může povést. Knihy? Rozzáří se mu oči a automaticky se usměje. Co nejraději čteš? Zvědavě se na ní kouká a doufá, že mu tu nezačne jmenovat nějakou červenou knihovnu. Moje matka mi je vždycky nechávala donést do pokoje, aby to tam trochu oživila. Nejspíš proto je mám tak rád. Při vzpomínce se usmívá. Jeho komnaty doma jsou laděny v neutrálních barvách, takže to tulipány vždycky pěkně projasnily. Poslechne si, co mu řekne a zamyšleně jí sleduje. Pro něj je růže jako růže. Ani žádná z dívek, kterým růže kdysi dával to neřešila. Jaké růže dostáváš nejčastěji? Rudé? Zeptá se s pousmátím a ani sám neví, jestli s ní flirtuje nebo se jen normálně ptá. Teď je mu to ale jedno a jen čeká, jak si to vyloží ona.

Vzpomněla si že cestou přes zahradu sem viděla několik desítek tulipánů Už si viděl zdejší tulipány? Věří že by se mu moc líbíli. Všimne si jeho jiskřiček v očích když začne mluvit o knihách. Ráda vydí že se někomu knížky líbí stejně jako jí. Snažím se přečíst že co mi přijde do ruky. Ať je to klasika jako Shakespeare, Poe, Dumas, Goethe. Tak i klidně moderní knihy. Je jedno jestli to je ze života nebo fikce. V každé knihe se najde něco co člověka obohatí na duchu. Doma chodila do knihovny a četla si tam už od doby co se číst vůbec naučila. Co rád čteš ty? Neptala se jenom ze zdvořilosti, upřímně jí to zajímalo. Růže nedostávám. Řekne a vzpomene si na domov. Nijak mu nevysvětluje proč je nedostává. Nemyslí si že by ho to nějak zvlášť mohlo zajímat.

Nad její otázkou se nemusí dlouho zamýšlet. Bohužel ještě ne. Kdyby je totiž třeba jen zahlédl, věděl by o tom a dokonce by si i nejspíš pamatoval, kde to bylo. Se spokojeným úsměvem a kýváním hlavy poslouchá, co ráda čte. Opravdu ho to zaujme, protože on čte podobné věci. Já mám nejraději Rimbauda, ale to je poezie. Pousměje se na ní a sympaticky mrkne. Máš pravdu, každá kniha je něčím obohacující. Proto se pokouší číst od každého žánru něco a není zaujmutý jen jedním autorem. Při její odpovědi o růžích se na ní trochu tázavě podívá, ale nehodlá to dál rozpitvávat, pokud se jí o tom nechce mluvit. Na chvíli se odmlčí a potom se na ní zamyšleně podívá. Najednou udělá pár kroků dozadu a skoro to vypadá, že je na odchodu, ale zastaví se u růžového keře a utrhne rudou růži. Dojde zase k ní, zatímco odlamuje trny, aby se nepíchla a růži jí podá s lehkým úsměvem na tváři. Teď už dostáváš. Trochu víc se usměje. Hodí se ti k vlasům. Dodá a nervózně se pousměje.

Jestli chceš ukážu ti je. Nabídne se a otočí se směrem kde je viděla. Ráda mu ukáže kde tulipány viděla. Je zvědavá jak bude reagovat. Poslouchá jak mluví o knihách a líbí se jí to. Je hezké poslouchat a vědět že se někomu knihy taky tak moc líbí. I poezie umí být nádherná. Sama pár poezii četla takže proti ní nic nemá. Všimne si jeho nechápavého výrazu. Přemýšlí zda mu to chce říct. Když pak utrhne růži a dá jí cítí že se červená. Je nádherná. Děkuju ti. Vezme si jí od něj s úsměvem. Ale to si nemusel. Růže ani jiné květiny nedostávám protože jsem neviděla důvod aby se kvůli něčemu tak obyčejnému jako třeba narozeniny, nebo nějaký obyčejný ples..., ty květiny trhali. Trhat květiny ze zahrady a tak jím brát život by se mělo jenom když je k tomu nějaký vetší důvod, nějaký významnější. Proto tulipány které jsme měli vždy ve váze se pěstovali zvlášť a ne na zahradě. Prohlíží si při tom každý lístek té růže. Ráda v ruce drží po tolika letech květ růže i tuší že jí dostala jen tak bez vyššího významu.

Na její nabídku s úsměvem přikývne. Neusmívá se proto, že by snad tak moc toužil po tom, aby viděl tulipány. Usmívá se protože má možnost s ní strávit ještě víc času. když řekne, že poezie je nádherná, je nanejvýš spokojen, ale nedává to navenek nijak najevo, aby nevypadal jako blázen, co se složí z toho, že někdo má rád knihy. Všimne si toho, jak se začervená. Pousměje se na ní. Lichotí mu to. Už dlouho dívku do takové situace nedostal. Kývne hlavou, když mu poděkuje. Za nic, opravdu se k tobě hodí. Mrkne na ní a v tuhle chvíli se cítí jak nějaký svůdník. Jakmile řekne důvod, proč nedostává růže, ihned znervózní a skousne si ret. Dělá to, když je nesvůj. Doufám, že jsem tě nějak neurazil. Řekne opatrně a čeká jen na to, až mu ta růže přistane někde v obličeji. Kdyby mohl, klidně by vzal izolepu a začal to lepit zpátky. Bohužel není tak dobře vybaven.

Vydá se pomalu směrem kde ty tulipány viděla. Neurazil. Nevěděl jak to ona s květinami má a tak se jí to že jí utrhl nijak nedotklo. Připadal jí jako velmi milí a sympatický, znala ho sotva chvíli ale byla za jeho přítomnost moc ráda. S klukama nikdy moc času strávit nemohla. Ale i když nějakého poznala žádný nebyl jako on. Urození vždy byli povýšení nebo nafoukaný, ale on ne. Chtěla se toho o něm dozvědět víc. Co máš ještě rád, kromě knížek a tulipánů? Snaží se aby nepůsobila nijak moc zvědavě. Ví že si musí dávat pozor na to jak se ke komu chovat a jaké k ním mít emoce.

Následuje ji k tulipánům. Hrozně se mu uleví, když řekne, že ji neurazil. Ví jak někteří lidi dokážou přehnaně reagovat na sebemenší detaily. Je rád, že ona taková není. Že je normální. Navíc se mu zdá i velice sympatická, takže by byl velice nerad, kdyby se s ním přestala bavit. Když položí další otázku na jeho zájmy, musí se lehce zamyslet a ať přemýšlí jak přemýšlí, prostě si nemůže pomoct a napadne ho v tu chvíli jen jediná věc. Rád hraju šachy. Teď si zase připadá jak důchodce, protože většině mladých lidí tahle hra přijde nesmírně nudná. Trochu se pousměje, aby nevypadal tak nudně a podívá se jí do očí. Vím, není to úplně zajímavý koníček. Řekne tak trochu omluvně. Doufám, že máš zajímavější koníčky než já. Pobaveně se pousměje a vlastně ji vyzve k tomu, aby mu řekla, co ráda dělá ona.

Když dojdou k tulipánům zastaví tam. Kombinace těch desítek různě barevných květů se jí líbí, připomíná jí to domov. Jak procházela chodbou a v každé váze byli jiné. Každý kout pak voněl jinak ale všechny nádherně. Šachy vídala hrát občas svého otce když přijela nějaká vznešená návštěva ale sama nikdy nehrála. Podle mě to je pěkný královský koníček. Můj otec šachy hraje. Vždy mě bavilo ho při tom když s někým hrál sledovat. Co vím tak v mé rodině hrál každý král šachy. Zadívala se na něj, snažila se si držet přece jenom trochu odstup. i když jí to moc nešlo. Nevím jestli je hra na klavír zajímavá. Neubrání se zasmání. Pro některé je hra na nějaký nástroj dost nudná a nebaví je to. Doufá že on takový není.

Hned jak dojdou k tulipánům, široce se usměje a podívá se na ní. Je na ní vidět, že se jí to tu také líbí, stejně jako jemu. U něj doma v tom chladném počasí moc květin nepřežije venku, takže tulipány pěstují ve sklenících. Takhle venku se mu ale líbí o hodně víc. Po její odpovědi se zasměje. Teď to zní ještě nudněji než předtím. Nemůže si pomoct, ale pobavilo ho to. Někdy až budu hrát, dám ti vědět a můžeš se koukat. Pobaveně pokračuje a potom lehce zvážní. Doufám, že s mi budeš fandit. Usměje se a poslechne si, co řekla o svých dalších koníčkách. Najednou má nějakou hravou náladu, tak jen pokrčí rameny. Je zajímavá, jen pokud umíš hrát. lehce škádlivě na ni zvedne obočí. Což ty jako správná princezna určitě umíš. Mrkne na ní a podívá se na ní.

Vidí že se mu květiny líbí a těší jí to. Růži od něj si dala za ucho. Ráda se podívám jak ti to jde. Musí se zasmát. Představa jak někdo u šachů fandí je zábavná. Nevím o tom že by správná princezna musela umět hrát, ale ano umím to. Třeba mě jednou hrát uslyšíš. Při té větě nasadí vážnou tvář jako by to bylo něco zvláštního ale přitom obyčejného a nudného. Zvedne oči k academii a neubrání se otázce. Proč si přijel studovat sem? Ptala se s vážnosti v hlase. Zajímalo jí jaký je jeho důvod. Jestli to je jenom kvůli vládnutí nebo že mu to snad poručili rodiče.

Spokojeně přikývne. Bude moc rád, i kdyby za ním třeba jen stála a koukala. Pak by měl aspoň dobrou motivaci vyhrát. Je z domova zvyklý, že všechny urozené dívky musejí umět hrát na piano. Jeho sestru to rodiče začali učit, když jí bylo šest let. Teď už hraje lépe než on a to je jí deset. To doufám. Řekne s pousmátím a opravdu v to doufá. Rád sleduje talent někoho jiného, když ho sám nemá. Nad její otázkou se zamyslí. Vlastně ani sám pořádně nevěděl, co ho k tomu přimělo. Táta to navrhnul a já jsem si řekl, že mi k něčemu určitě bude, když tu začnu studovat. Doma už pro něj nebylo nic, co by mu v budoucnu k něčemu bylo. Ve spojitosti s domovem mu něco dojde. Hrozně se omlouvám, ale musím jít. Řekl omluvně a trochu se k ní přiblížil. Chvilku jí koukal do očí a nakonec jí vzal ruku a políbil jí ruku, jako správný gentleman. Musím zavolat sestře. Omluvil se znovu. Snad se brzy uvidíme. Usmál se na ní a vydal se do paláce.

Nerada hraju před někým, ale třeba budeš mít štěstí. Nerada se vystavuje před lidmi aby na ní všichni koukali. Vždy si připadala potom špatně. Poslouchá jeho důvod proč tu je a trochu jí to i překvapí. To je v pořádku, rodina je důležitá. Že jí pozdravuju. Řekne zdvořile a s úsměvem. Taky je pro ní rodina důležitá takže tohle chápe. Udělá menší poklonu na rozloučenou. Budu se těšit na příští shledání. Usmála se a sledovala jak odchází pryč.

Pomalým krokem vyšla z budovy postava mladíka. Na sobě měl hnědé delší kalhoty a košili zelené barvy. Na krku se mu houpal jeho foťák a přes rameno měl přehozenou tašku. Chvíli si to vykračoval po cestičce mezi trávníky, než ho jedna z květin donutila se zastavit. Klekl si na chodník, nevnímajíc špínu, která se mu usadila na kolenou, a začal nastavovat foťák ke květině.

Do zahrad šel zcela úmyslně. Jednak potřeboval na vzduch, chtěl si taktéž prohlednout květiny a také zrovna vytáčel číslo své nejstarší sestry, které včera slíbil, že jí zavolal. Po chvíli, kdy telefon vyzváněl a on se zastavil u jednoho z keřů, konečně byl jeho hovor přijat a on s úlevou v hlase a i mírným nadšením začal se svou sestrou mluvit rychlou němčinou. Příliš si okolí nevšímal. Nepočítal s tím, že by na někoho natrefil. Na sobě měl jen obyčejné tričko a staré džíny, které nosil už jen doma. Pohled mu konečně sklouzl i k osobě, která se skláněla nad rostlinou s foťákem. Nejistě trochu ztišil hlas a podvědomě se k osobě otočil zády.

Zarazil se, když uslyšel němčinu. Málokdo na Akademii mluví tímto jazykem, který je pro něj známý. Stoupnul od kytky a podíval se ne chlapce. Poté od něj lehce podstoupil,snad aby neposlouchal cizí rozhovory a začal si fotit keř růží o něco dál.