KNIHOVNA

Když si odnesla věci do svého pokoje který se jí úspěšně podařilo najít rozhodla se že najde zdejší knihovnu. Chvíli sice bloudila ale pak ji našla. A byla ohromena. Wau Neubránila se promluvit nahlas. Hned si chtěla každou knížku přečíst. Začala procházet okolo polic s knihami a četla si o jaké knihy jde.

Zdálo se jí divné, že se zatím ještě nesetkala se žádným studentem, kteří měli v těchto dnech přijíždět na akademii, avšak není se nejspíše čemu divit, protože většinu svého času tráví na místech, kam studenti velmi často nechodí. Oblečena jako vždy v elegantním outfitu a vlasy volně rožpuštěnými vyrazí do knihovny, aby si našla pár knížek, které by si chtěla připomenout, než začne vyučování. Kolik studentů si zvolí španělštinu?Bude vůbec někdo takový? Přemýšlí cestou do knihovny. Jakmile dorazí do obrovské knihovny, uvědomí si, že oddělení které hledá se nachází úplně na druhé straně místnosti. Mezitím co prochází kolem regálů s knihami, knihovnou se roznáší klapání jejích podpatků. Cestou si všimne dívky, která si právě prohlíáží některé knihy a rozhodne se za ní zajít. Dobré odpoledne. Hledáte něco určitého? Zeptá se dívky s milým úsměvem.

Když na ni najednou někdo promluvil, podívala se tím směrem. Dobrý den. Pozdraví na zpět s formálním úsměvem který vždy nepoužívá a prohlédla si ji. Typovala že to bude učitelka. Nehledám, jenom koukám jaká díla zde jsou. Vysvětlí, a dá si pramen vlasů ktery jí spadl do tváře zpět za ucho. Kde jsem nechala vychování Napomene se v hlavě. Jsem Tereza Štefanová. Představí se zdvořile jak jí vždy učili.

Je jí jasné, že dívka bude nejspíše jednou ze studentů. Kdo jiný by to taky tak mladý na této akademii byl. Dobře, pokud byste však s něčím potřebovala pomoc, neváhejte se zeptat. Usměje se na dívku, protože chce, aby se studenti na této akademii cítili co nejlépe a pokud možno, jako doma. Ráda vás poznávám. Já jsem Marisa Fernandez. Učitelka španělštiny. Podá dívce ruku s dokonalou manikúrou a také se jí představí, aby věděla, s kým vlastně mluví. Jak se vám tady prozatím líbí? Zeptá se jí, aby nějak začala konverzaci.

Podá ji také ruku. Dorazila jsem teprve dnes takže jsem si toho tady moc neprohlédla. Ale to co jsem zatím viděla se mi líbí. Odpoví a vyndá z regálu klasiku Romeo a Julie. Vy učíte španělštinu, tak to k vám nejspíš budu chodit. přizná se že uvažuje vybrat si její jazyk.

Podle dívčina jména k ní automaticky přiřadí zemi, která se nechází téměř uprostřed evropy a uvědomí si, že je to jen jedna z mále zemí, kterou ještě nenavštívila. Ach tak. Určitě budete mít spoustu času na to, abyste to zde lépe poznala. Ujistí dívku. Sama zde není příliš dlouho, avšak za tu krátkou dobu to tu již stihla poměrně dobře poznat a dalo by se říct, že se tu orientuje poměrně dobře. To mě těší. Španělština je můj rodný jazyk, takže by se dalo říct, že bych vás měla co naučit. Usměje se na dívku. Je tomu sice pár let, co učila naposledy, avšak začíná pociťovat, že jí tato činnost chybí a proto je pro ni nejlepší čas, aby opět začala. Už jste někdy byla ve Španělsku? Zeptá se dívky zvědavě, aby zjistila, kolik toho o té zemi ví.

Ráda se ten jazyk naucim. Přijde mi krásny a zajímavý. Má z Marisi příjemný pocit. Nejspíš sní bude v pohodě vycházet. Během svého života jsem se ze své země nedostala. Ale určitě to je krásná země. Ráda bych jí někdy viděla. Rada by viděla hodně různých míst na světě ale kvůli tomu že je korunu princezna ji nikdy moc nikam nepustili. Proto byla tak ráda ze mohla odjed na akademii.

Terezy slova jí potěší. To je dobře. Pousměje se. Během let, které strávila mimo Španělsko se naučila mluvit jinými jazyky trochu pomaleji, protože v její zemi je všechno poměrně rychlé. Opravdu? To byste to jednou měla napravit. Je překvapená, že dívka jako ona není zvědavá na okolní svět, protože sama byla celý život jen obyčejná učitelka, která zvládla žít nějakou dobu opravdu ve spoustě zemí během několika let. Ale vidíte, nyní jste v Brazílii a odtud můžete pokračovat téměř kamkoliv. Usměje se na dívku a uvědomí si, že má téměř celý život před sebou a sama Španělsko opustila až jako dospělá. Španělsko je opravdu krásné a pokud se mi podaří vás naučit španělsky, určitě byste ho měla navštívit. Ujistí ji.

Ráda by měla možnost cestovat. Doufa že až dodělá školu dovolí ji rodiče aby nějakou dobu cestovala a poznala různé země a kultury. Ráda bych se do Španělska i do jiných zemí podívala. Snad budu mít v budoucnu to štěstí. začíná mít pocit že hodiny s touto učitelkou ji budou bavit. I ten jazyk. Začíná se jí tady líbit.Budu se snažit abych ten jazyk pochopila co nejlépe. Poví upřímně s úsměvem. Chce se toho tady naučit něco nejvic může.

Uvědomí si, že má Tereza ještě celý život před sebou a na cestování bude mít jistě ještě spoustu času. Určitě se jednou podíváte všude, kam budete chtít. Ujistí ji, protože tomu sama věří. Já jsem taky začala cestovat až pár let poté, co jsem dostudovala. A když už jsem začala, bylo to ve velkém. Vzpomene si, jak si co nejrychleji poprvé sbalila věci a koupila si první letenku, kterou objevila. Bien. Kdybyste něčemu nerozumněla, stačí říct a můžu vám s čímkoliv pomoc. Nabídne se ochotně, protože je tu proto, aby studenty něco naučila. Jaké jsou vlastně vaše zájmy? Zeptá se dívky zvědavě a podívá se na pohovku, které se nachází nedaleko. Nechcete se posadit? Navrhne. Teda, nerada bych vás zdržovala. Uvědomí si, že dívka také může mít svůj program. Stejně jako ona si do knihovny původně šla pouze pro pár knih.

Děkuju za vaši pomoc. Váží si její ochoty. Doufa že ostatní učitele budou taky takový. A ostatní studenti snad nebudou zlý. Nejvíc mám ráda knihy a hudbu. Proto jsem hned po příjezdu chtěla vidět zdejší knihovnu. A je nádherná Koukne směrem kde je pohovka. Jediné co jsem měla v plánu bylo čtení. A nerada bych zdržovala já vás Chtěla si dnes akorát projít knihovnu a přečíst si nějakou knížku. Koukne na knihu kterou si vzala a pak zase vzhledné zpět na Marisu.

Není vůbec za co, jsem tu od toho, abych vám pomáhala. Usměje se. Máte pravdu. Knihovna je nádherná, avšak když knihy, které potřebuji se nachází až na druhé straně, vidím, že ta velikost se nevyplácí. Povzdechne si s úsměvem, protože pokud někam příliš nespěchá, nebo knih nepotřebuje příliš mnoho, procházka knihovnou ji nedělá problém. Mě nikdy nezdržujete. Pomalým krokem zamíří k nedaleké pohovce s nadějí, že ji Tereza bude následnovat. Šla jsem si sem pouze pro pár knih, které do pár minut jistě nezmizí. Poznamená poté, co se posadí. Jaký žánr knížek máte nejraději? Zeptá se dívky, když si vzpomene na její zálibu ve čtení.

Jde si stejně jako ona sednout na pohovku. Pár minut tu posedět může, knížka jí nikam neuteče. Jít pro ně až na druhou stranu místnosti asi není ideální. Ale horší by bylo kdy některé byli ještě v patře. Nechtela by běhat pro knížky pořád nahoru a dolů. V každém žánru zle najít nějaké pěkné dílo. Snažím se číst vše co se dá. Jaký žánr máte ráda vy? Zajímá se.

Je ráda, že může poznat aspoň někoho ze studentů. Pokud budou všichni takhle milí, bude to hračka. Pomyslí si a pak si vzpomene na Victora, o kterém již slyšela a její radost ji přejde. Ještě že on španělsky umí. Můj pokoj se nechází téměř úplně nahoře, myslím že kdybych měla pro knížky ještě někam vylézat, raději bych na ně zapomněla. Zasměje se a je si jistá, že by si určitě našla způsob, jak se bez knížek obejít. To zní dobře. Já také nemám jeden oblíbený žánr, takže čtu pokaždé něco jiného. Řekne jednoduše, protože pokaždé má chuť na úplně něco jiného. Zajímalo by vás o akademii ještě něco? Zeptá se dívky, protože předpokládá, že je mezi prvními lidmi z akademie, se kterými mluví.

Já bych pro knížku vylezla klidně i na střechu Přizná se smíchem Hodně mi o akademii řekli rodiče než jsem přijela. Což mi připomíná že jsem jim měla dát vědět Vzpomněla si že se po příjezdu měla ozvat Omluvte mě prosím. Ráda jsem vás poznala Omluvi se a zvedne se.

Neříkejte dvakrát. Mám pocit, že někde nahoře se nachází ještě pár krabic knih, které by se měli přinést. Poznamená a uvědomí si, že tohle měla zrovna na starosti ona. Vypadá to, že tohle jako vždy udělám maňana. Neumí si představit, že by ještě dnes měla snášet plné krabice knih a kdyby to měla nosit postupně, zabila by tím spoustu času. Bien. Je hezké, že se jim ozvete. Usměje se. Také jsem vás moc ráda poznala a doufám, že se uvidíme na hodině. Mrkne na ni a vydá se pro knihy, kvůli kterým se zde nachází.

Ráda vám s těma krabicemi pomůže řekne ještě na rozloučenou poté udělá menší poklonu a i s knihou v ruce se vydá pryč

Poté co celý den prlozela v knížkách co si dovezla si povzdechla,, A co mám dělat jako teď? " zamrmlala a koukla na hromadu prectenych knih. Svalila se na druhý bok a sedla si. Rozpustila si vlasy, které si poté prohrábla a došla ke své skříni. Tam si oblékla sukni s květinovým vzorem a černé tílko. K tomu si obula černé baleríny a na ruku si dala zlatý náramek s hvězdami seřazeny i v její znamení : Blížence. Uklidila si trochu pokoj a poté vyrazila najít knihovnu, když se tam konečně dostala po pár minutách bloudění tak se rozesmála, jak je blbá, protože to bylo tak jednoduchý a ona tu tak bloudí.,, Dobře... Ale teď proč jsem tu " zamumlala a začala se procházet po poličkách a brala si sem tam nějaké knížky až do chvíle kdy ji pomalu nešlo vidět. Vše si pak položila na zem k oknu. Sedla si tam a vzala první knížku. Koukla z okna a poté začala klidně číst knížku.

Z poličky jsem vytáhla další knihu a dala si ji do náruče. Podívala jsem se zda mám všechny co jsem potřebovala s když jsem zjistila že ano spokojeně jsem se odebrala ke stolečku a položila je na desku stolku. Z kabelky jsem si vyndala blok s propiskou a otevřela knihu. Zatím co hodiny míjely já pročítala jednu knihu za druhou a dělala si poznámky. Ať se mi to líbilo nebo ne jednou budu královna a pokud chci vládnout dobře musím být vzdělaná. Tichounce jsem si pobrukovala text mé oblíbené písně a u toho jsem dočítala knihu. Zavřela jsem knížku a natahla se pro poslední ale u toho jsem si schodila blok s poznámkami na zem

Do knihovny dorazil už před notnou dobou a to za jediným účelem. Studium. Sám od sebe již odmala studoval. Nebo k tomu byl spíš přinucen, protože po něm otec chtěl víc, než slyšel ve škole. K něčemu to ale přeci jen dobré bylo. Alespoň získal nové vědomosti a našel i věci, co jej zaujaly. Momentálně seděl u jednoho stolku. U sebe měl knihu s počty a starý sešit. Vyrušila jej až rána. Vzhlédl. Do knihovny šel hlavně kvůli klidu, takže jej náhlý zvuk překvapil. /Nejspíš někomu něco spadlo./ Zahlédl dívku u potějšího stolku, takže zase hlavu sklonil dolů. Přeci jen, původce zvuku už našel.

Zvedla jsem knížku že země a oprášila ji. Zkontrolovala jsem zda je v pořádku a následně ji otevřela. „Život a smrt Anny Boleyn” přečetla jsem si pro sebe titul knihy a otevřela ji. Na první stránce její portrét. „Jsi tak krásná a on tě před tvojí dcerou popravil” zamyslela jsem se na hlas avšak velmi potichu. Celou dobu co jse si tu pro sebe povídala jsem šeptala takže to nemohlo být skoro ani slyšet. Posadila jsem se na židli a začala číst. Vše to začínalo popravou Anny Boleyn královny Anglie a matkou Alžběty I.

Možná dívka šeptala, ale v knihovně se neslo i povzdechnutí, natož, když někdo šeptal. Sice neslyšel slova, ale vnímal nepříjemný syčivý zvuk, což jej rušilo. Povzdechl si a opřel si hlavu o ruku a zadíval se směrem k dívce. Nechtěl ji okřikovat přes celou uličku, takže když nepřestávala, tak vstal a i s učebnicemi a sešitem se posadil k ní. „Ahoj, promiň, mohla by sis prosím přestat šeptat? Je to knihovna a docela by se tu ticho hodilo." Pousmál se. Snažil se být milý a doufal, že ona bude taktéž milá a vyhoví jeho žádosti.

Když si ke mě přisedl kluk změřila jsem si ho pohledem. Byl divný, něco mi na něm nesedělo. Když se mě mile zeptal jestli bych mohla být potichu protočila jsem oči a ušklíbla se. Konečně i došlo co mi na něm nesedí. Byl strašně falešný. „Promiň že ti to vadí ale jsem tu už asi 5 hodin a když jsem přišla nebyl jsi tu, navíc tohle odstrčené místo není čítárna takže se upřímně divím že tu vůbec někdo je.” Řekla jsem mile a usmála se. Nechápala jsem ho, vždyť celou dobu jsem si broukal a nevadilo mu to tak co najednou vyvádí. „Mrzí mě že tě ruším ale dovol mi otázečku. To broukání ti nevadilo?” Podivila jsem se a vzala si svoje knihy k sobě a přehodila přez ně tažku, přeci jen nechci aby viděl co čtu.

/Očividně to prostě nepůjde. Tak jako vždy./ Už se ani nenutil k úsměvu. Dívka se k němu zachovala neslušně, ta ignorantská gesta si mohla odpustit, pouze se slušně zeptal, jestli by se mohla ztišit, ani to se už ale podle všeho nenosí. Necítil se s ní nijak příjemně, ale stále byl zdvořilý. Neměl zapotřebí se k ní chovat nijak nevhodně, ale gesta, kterým jej během chvilky obdařila, při čemž mu ani nedokázala oplatit pozdrav jej docela zamrzela.
„Je jedno, jak dlouho tu jsi. Je to knihovna, kam lidé chodí, je to veřejné místo a kdyby ses šla podívat na řád knihovny, ten je mimochodem vyvěšený na dveřích, je tam napsáno, ať se zde uchovává ticho, protože zde studenti chodí i studovat, aby měli klid." Nevymýšlel si. Prostě to tak bylo a jelikož tahle škola byla obrovská, ale měla jen jednu knihovnu, bylo velmi divné předpokládat, že sem nikdo nepřijde. „Tvé broukání jsem před tím neslyšel, tvé šeptání už ale ano a ruší mě, což je mi vážně líto, ale špatně se mi soustředí, zvlášť na matematiku." Ukázal na svůj sešit. Nebyl v počtech příliš dobrý a myšlenky mu obvykle těkaly sem a tam, takže se i chytaly podivných zvuků a pak už se nesoustředil vůbec. Trochu se od ní oddálil. „Nechci tě tu nijak omezovat, ale knihovna je vždy spojena s tichem tak," krátce se usmál a trošku pokrčil rameny v nic neříkajícím gestu.