KUCHYNĚ

*Po včerejší procházce měl prozkoumáno značnou část školy i jejího okolí, ale až dnes se mu podařilo natrefit na kuchyň. Její umístění zjistil už ráno, ale až teď, poté, co si byl nakoupit potřebné suroviny, do kuchyně vstoupil. Byla hezká a moderně zařízená, naprosto rozdílná, než na co byl zvyklý. Opatrně vše položil na linku a začal hledat potřebné pomůcky. Hodlal si udělat pudink, pro které měl skutečnou slabost a příprava nezabrala ani moc času. Uměl docela obstojně vařit. Díky matce a sestrám vždy pomáhal v kuchyni, což bylo i takové malé útočiště.* /Mohl bych udělat ještě palačinky./ *Napadlo jej, ale pro teď se soustředil jen na pudink. Rozhodně se nechtěl ušpinit. Na světle modré košili by jistě špína vidět byla a na černých kalhotech by se bílý poprašek taktéž nedal přehlédnout.* Tak, *zamumlal a začal míchat vařečkou v hrnci. Už se nemohl dočkat, až pak pudink vystydne a on si jej bude moci pořádně vychutnat.*

Když se procházela po paláci v černých legínách, šedém crop topu a v bílých teniskách, najednou ucítila odněkud vůni, kterou hned poznala. Pudink. Pomyslela si hned a s pousmátím se vydala za vůní. už věděla, kam má jít, protože už v kuchyni byla a dokonce si nechala něco v lednici, protože u ní ve skříni by jogurty a podobné věci asi moc nepřežily. Jakmile vešla do místnosti, její pozornost směřovala ke klukovi, který stál u plotny a něco míchal. Předpokládala, že ten pudink. Aby to nevypadalo, že přišla jen kvůli němu, obešla ho a zamířila k lednici. Očima lehce zakmitala i na obsah hrnce, aby se ujistila o tom, že má pravdu. Ahoj. Usmála se na něj a otevřela ledničku. Vzala si jeden z mléčných nápojů, které tam nechala a otevřela ho. Ten pudink voní až na chodbě. Poznamenala a napila se a sedla si na linku. Doufala, že nikdo nepřijde a nevynadá jí za to.

*Dívky si zprvu ani nevšiml. To až pak, když jej pozdravila a otevřela si ledničku.* Ahoj, *oplatil jí pozdrav a pomalu začal pudink naléhat do připravené misky, kterou už před tím pokryl piškoty a ovocem. Poté ovoce ještě naházel do již plné mísy a vršek pudinku pokryl znovu piškoty a sem tam to dozdobil ještě ovocem. S ohledem na tuto tvorbu jej bavilo hrát si s detaily.* Vážně? Takže tě sem nalákala vůně pudinku? *Pobaveně se usmál a přejel ji pohledem. Opět se jednalo velmi hezkou dívku, na ní však bylo znát, že je zvyklá se pohybovat a nejspíš i cvičit. Rychle očima zase uhnul. Přeci jen se mohlo zdát, že na ni třeba takto zírá jako nějaký úchyl.* Jsem Theodor a až pudink vychladne, tak bych ti rád kousek nabídl, *prohrábl si vlasy a pomalu vzal Mísu do rukou s tím, že ji dá do ledničky.*

Sleduje ho, jak přelévá pudink do misky a mlčí, aby ho nevyrušila a aby to nenalil vedle. Možná až most mlsně kouká, jak na pudink pokládá piškoty a ovoce a jí se sbíhají sliny. Jeho otázka jí znovu donutí se na něj podívat a pousměje se. Možná. Řekne s takovým úsměvem, že každému musí být jasné, že odpověď je ano. Pudink si spojuje s dětstvím, takže ho jí moc ráda. Jeho pohledu si všimla, ale nijak na něj reagovala, protože jí přijde naprosto normální, prohlédnout si člověka, se kterým mluví. Kdyby se nepředstavil on, udělala by to ona. Daphnée, ale říkej mi Daph. usměje se na něj. Její jméno je na její vkus až zbytečně dlouhé, takže většinou používá zkrácenou verzi. Jak bych mohla odolat pudinku? Trochu se zasměje a otevře mu ledničku, aby do ní mohl pohodlně dát pudink. Co tu studuješ? Zeptá se na základní otázku a zavře dveře od ledničky.

Jen možná? *Pozvedl obočí ve znamení, že ji ale vůbec nevěří, ale více to nekomentoval.* Jak si přeješ, Daph, mimochodem je to moc pěkné jméno. *Složil jí drobnou poklonu a pokrčil rameny nad její otázkou.* Odpovím ti zcela jednoduše, nijak, pudinku nelze odolat. Pokud je tedy vychlazený, jako teplý bych ho do pusy nevzal. *Rozpovídal se, aniž by si to vůbec uvědomil. Navíc pudink bylo takové zvláštní téma.* Děkuji. *Poděkoval za pomoc a posadil se na židli. Na linku by si nesedl. Nebylo to vhodné a ani slušné.* Rytířství. Co ty? *Bylo jen otázkou slušnosti, ale také zvědavosti, že se jí taktéž zeptal na obor, který studuje. Prsty uhladil malý ubrus a znovu se na dívku zadíval.*

Bylo jí hloupé říct mu, že sem přišla jen kvůli jídlu, které vlastně ani není její, tak zvolila jen velice průhledné možná. Theodor taky není k zahození. Mrkne na něj s úsměvem. Její jméno moc nikdo nechválí. Vybírala ho totiž její matka a ne její otec, král. Zakroutí hlavou. Já bych pudink mohla jíst jakkoli. Vlastně na něj mám vždycky takovou chuť, že ho nenechám ani vychladnout. Pousměje se pobaveně. Nikdy by neřekla, že pudink je dobré téma pro rozhovor, ale s ním to nějak funguje. z linky seskočí jen proto, aby ho nějak neurazila. Normálně by tam bezstarostně seděla, kdyby tam nebyl. Pravidla nejsou nic pro ní. Navíc princezna ani dvorní dáma z ní nikdy nebude, tak to neřeší. Taky. Řekne pro většinu lidí překvapující odpověď. Moc holek si na rytířství netroufne, ale ona je dost tvrdohlavá. Odkud jsi? Ptá se zvědavě dál.

Říkej mi klidně jen Theo, každý mi tak říká. *Nabídl jí. Theodore mu říkal vždy hlavně jen otec a tak měl celé své jméno spojené hlavně s tím, že se má chovat slušně a být všem příkladem a hlavně nezklamat.* To je zvrácenost, *Vypadlo z něj dřív, než se stihl zarazit, ale byla to naprostá pravda. Bylo to zcela zvrácené.* Jak ti to jen může chutnat? *Otřásl se a dramaticky zavrtěl hlavou.* A pak, že mužské pohlaví neví, co je dobré a co není. *Usmál se. Přišel si nyní trochu jako doma. Podobně se vždy bavil se svými sestrami a díky tomu se teď cítil mnohem lépe a mnohem klidněji.* To je ohromující, moc se rytířek nevidí, ale co zvládne muž, to zvládne žena taky. *Dobromyslně se na ni zazubil.* Ale v trénincích tě šetřit nemohu, to jistě chápeš. *Dodal posléze již znovu s vážnou tváří. I když mu nebylo zrovna příjemné představit si, jak zápolí s dívkou.* Z Německa, a opět se zeptám i na tebe. Odkud pocházíš ty?

Přikývne na jeho nabídku. Theodor jí také přijde moc dlouhé na vyslovování. Musí se usmát nad jeho reakcí. Snad ještě nikdo takhle nereagoval v rozhovoru o pudinku. Uznávám, zvedne ruce, jako by se vzdávala, studenější pudink je o dost lepší, ale já nemám tu trpělivost čekat, až vychladne. Pousměje se. Nepatří zrovna mezi nejtrpělivější lidi na světě. Ale i horký pudink je dobrý, takže je vždy ve finále spokojena. Je pochopitelné, že je překvapen tím, že je rytířka. S jeho tvrzením tak úplně nesouhlasí. Muž bude vždy silnější, ale žena bude mrštnější. Nechtěly se jí ale vést filozofické debaty na téma rovnost pohlaví. S tím počítám. Odpoví na jeho další otázku. Já tebe taky ne. Široce se usměje, když si představí, jak nad ním vyhrává v souboji. Možná oproti mužům je drobná, ale naučila se to využít ve svůj prospěch. Tak trochu počítá i s tím, že na ní všichni půjdou zlehka, protože je holka. Francie. Odpoví jednoduše a podívá se na něj. Upije svůj jahodový mléčný nápoj. Chceš? nabídne mu a ukáže očima na flašku.

Trpělivost přináší růže, *dodal jako moudrý stařec, ale bylo znát, že to nemyslí vážně. Sám trpělivý nebyl, pokud se to netýkalo nutného postupu přípravy.* Prsty si nepřítomně začal vyťukávat rytmus. Měl hudbu rád, ale sám moc zručný v těchto věcech nebyl.* To znělo skoro jako výzva. *Ještě se ženou upřímně nebojoval. Možná tak se sestrami, ale to byly spíše žabomyší války, kdy nejvíc padla facka a to jemu, když omylem zničil sestřiny šaty na ples. Výprasky zajišťoval vždy jen otec.* Do Francie jsem se vždy chtěl podívat, je to okouzlující země. Dokonce jsem se zde přihlásil na francouzštinu, ale jestli se otevře, to netuším. *Zavrtěl hlavou a slušně její nabídku odmítl. Neměl příliš tyto nápoje v lásce.*

Pousmála se, protože zněl jako nějaký důchodce a zakroutila hlavou. Dlouho neslyšela tuhle hlášku. Když začal vyťukávat rytmus, sjela pohledem na jeho prsty a aby se alespoň trochu zapojila, začala tleskat do rytmu, protože nic lepšího jí nenapadlo. Tušila, že to dělá nevědomky, ale musela se přidat. už jen pro tu srandu. Taky to byla výzva. Nasadí tvrďácký hlas a pobaveně mu pohrozí pěstičkou. Je zvyklá bojovat s klukama. Moc holek se totiž prát nechce. Rozhodně tam někdy zajeď. Usměje se, jakmile zmíní její domovinu. Francouzština je pěkně těžká. Poví mu, protože i většina velvyslanců z cizích zemí s ní má problém a ona se jimi vždy skvěle baví. Takže kdybys potřeboval pomoct, stačí říct. Pousměje se na něj a dopije svůj nápoj a následně ho hodí do koše, jako kdyby hrála basketbal a možná trochu se štěstím se trefí.

*Překvapeně na ni pohlédl, když začala tleskat.* /Očividně se nebojí na sebe upozornit./ *Na jednu stranu jej její otevřenost fascinovala a na druhou trošku i znervózňovala. Nebyl na takové chování zvyklý. I proto sám své ruce stáhl do svého klínu.* Já to věděl. *Pobaveně sledoval její bojovný postoj i výraz a nepatrně zakroutil hlavou.* Ano, to vím. Ale nějaké základy už trochu mám. Tedy asi. *Chabě mu zacukaly koutky úst nahoru.* Ale tvou nabídku pomoci si budu pamatovat. Pokud se někdy budeš ale učíte německy, tak přijď klidně zase ty za mnou. *Nabídl ji sice asi nesmyslnou protislužbu, ale pořád protislužbu. Obdivně pískl, když se trefila. Upřímně si myslel, že se netrefí* Jak se ti tu zatím líbí?

Někdy se chová až moc otevřeně. Dělá to, co si myslí a rozhodně se můžete spolehnout, že k vám bude vždy upřímná. Nedivila se, že stáhl ruce do klína. Přeci jen znají se tak deset minut a ona už si dělá srandu z jeho zlozvyku. Už se těším, až tě porazím. Řekne spíš ze srandy než vážně a pousměje se. Nedokáže odhadnout, jak dobrý v boji je, ale svaly má, takže to nebude tak marné. Učil ses sám od sebe? Zeptá se, protože pokud ví, hodina francouzštiny ještě nebyla. Dobře, někam si to napíšu a třeba tě za pár let využiju. Pousměje se, protože německy umí tak tři slova, která ani neví, co znamenají a navíc jí němčina ani hezky nezní. Je to tu zatím fajn. podívá se na něj Lepší než doma. Co ty? Vrátí mu otázku a její zrak se přesune na hodiny na zdi. Hned ví, že musí jít pryč, jinak nebude mít čas na hovor s mámou. Promiň, musím běžet. Vstane ze židle a zamíří ke dveřím. Užij si pudink. Usměje se a zmizí za rohem.

Porazit? To si nemyslím, *odporoval s vážnou tváří. Byl si jist, že by neprohrál a klidně jí to jednou dokáže, tím si byl jist.* Chodil jsem do školy, druhý cizí jazyk jsem mít musel. *Na její potvrzení nabídky jen kývl hlavou a přivřel oči. Už se těšil, až si dá pudink, ale to bude ještě chvíli trvat. Ani jí nestačil odpovědět, natož se rozloučit. Proto jen mávl rukou a rozhlédl se již po prázdné kuchyni. Ještě nějakou dobu čekal, než se pudink vychladí a posléze se s ním odebral na pokoj.