SCHODIŠTĚ

Zrovna se bezcílně potuloval po chodbách. Neměl žádný cíl a ani povinnost. Cvičení měl už za sebou, učení taktéž a číst se mu dnes nechtělo. Možná psát? Ale ani na to se necítil. Stále se musel myšlenkami vracet k té dívce ze včera. Jistým způsobem mu bylo stále líto, že si na něm vylila svou zlost a současně jej to i dopalovalo. /Prinzecna a chová se jako rozmazlený fracek. Každý nemůže mít, co chce. Tak to nikdy nefungovalo./ Opřel se o zábradlí a zadíval se dolů. Pro tentokrát košili neměl, nýbrž obyčejné tričko šedé barvy, které ale docela dobře obtahovalo jeho tělo a zvýrazňovalo jeho přednosti. Ztrápeně si povzdechl. Doufal, že se s tou uřvanou holkou už nepotká. Jednak mu bylo jasné, že by se k němu chovala stejně hůře a kdo ví, aby se nakonec z jeho prosby, aby byla v knihovně ticho, nevyklubalo nakonec sexuální obtěžování. A zadruhé mu bylo líto i země, kde by ta dívka měla vládnout. Takovou panovnici by doopravdy nechtěl.

V dlhých bielych nohaviciach a krátkom čiernom tričku schádza po schodisku, keď si všimne nejakého muža pred sebou. Na nohách má podpätky, ktoré sa jej miestami šmýkajú po schodoch, no iné topánky si veľmi so sebou nevzala. Dáva veľký pozor aby sa znovu neskĺzla na zem, nechce pred neznámym vyzerať ako neschopná babenka, ktorá nevie ani chodiť po schodoch. Napokon však ani nevie ako skončí na tvrdom schodisku. Snaží sa vstať, no veľmi sa jej to nedarí. Si samostatná, nepotrebuješ pomoc, tak sa postav a kráčaj ďalej, nepotrebuješ predsa na seba pútať pozornosť. Chceš sa ísť len pozrieť na koňa, ktorý ti je pridelený. počúva svoj vnútorný hlas. Znovu sa pokúsi vstať, čo sa jej už celkom podarí. Udrží rovnováhu, no cíti pichajúcu bolesť v členku. To nič, nebude to zlomené, len vyvrtnuté, čo si vieš ošetriť aj sama. Nerob z komára somára. pokúša sa nedať najavo, že pociťuje bolesť. Zdravím. povie po chvíli smerom k neznámemu mužovi, chce si zachovať slušnosť.

Překvapeně otočil hlavu, když zaslechl tupou ránu a na zemi spatřil dívku. Otočil se rychle celým tělem a rozešel se k ní. V té době však už dívka stála zase na nohou a on nejistě poškrábal na zátylku. „Ahoj, nestalo se ti něco? Ten pád byl docela škaredý." Starostlivě ji přejel pohledem, než sebou trošku škubl. „Ale kde je mé vychování," Mírně se uklonil. „Theodor Hirsch, moc rád tě poznávám, ačkoli to mohlo být za lepší události." Chabě se usmál a políbil jí ruku, jak by správný rytíř udělat měl. Poté se znovu narovnal a znovu si ji Starostlivě přeměřil pohledem, až se zastavil na jejím kotníku. „To nevypadá moc dobře," Upozornil ji a přistoupil k ní o něco blíže, ačkoli to nebylo zrovna vhodné, až ji nakonec podepřel tím způsobem, že ji opatrně jednou rukou chytil kolem pasu a tak mohla přenést váhu na něj. „Moc se omlouvám, vím, že tohle bych si neměl dovolovat, ale neměla bys tu nohu zatěžovat." Byl nervózní a jeho tváře byly mírně zarudlé tím vším, co se teď semlelo, ale už to udělal a nic na tom nemohl změnit.

Keď sa jej poradí udržať ako tak rovnováhu uvidí, ako k nej neznámy muž rýchlim krokom podíde. Po uklonení sa o mierny úklon pokúsi i ona, no radšej sa po chvíli vyrovná aby udržala rovnováhu. Áno, myslím, že budem v poriadku, ďakujem. povie s miernym úsmevom na perách, ktorým sa snaží i zakryť výraz, aký sa na jej tvári zobrazuje keď pociťuje bolesť. "Dovoľ aby som sa predstavila. Moje meno je Melissa de Croy-Solre a som princezná, no nemám rada, keď sa tak ku mne správajú. Som i normálnym dievčaťom. pokračuje s väčším úsmevom. Keď sa zohne a opatrne ju chytí okolo pásu, prenesie svoju váhu na neho. Pokiaľ nás nikto nevidí, nevadí mi to. pozrie na neho. Som rada, že praví gantlemani ešte nevymreli. mierne skloní hlavu, je naozaj rada, že jej pomohol. Takíto by mali byť všetci. Vie, ako sa správať k dáme keď je zranená. znovu nadvihne hlavu, chce sa znovu pozrieť na svojho záchrancu. Študent alebo profesor? opýta sa po chvíli, je prirodzene zvedavá.

„Je mi ctí tě poznat." Zareagoval na její představení se a také se trošku uvolnil, když poznal, díky přenesené váze, že jeho pomoc přijala a neodmítla jej tak. Rozhlédl se, aby se doopravdy ujistil, že tu nikdo není, nechtěl, aby se pak kvůli tomu cítila nějak zle a současně se nad její lichotkou mírně začervenal. „Kdepak, takhle by se zachoval každý." Zakroutil hlavou a pobaveně zvedl obočí. „Já a profesor? Ale kdepak. Teprve student." Opravil ji a pomalu se s ní rozešel ze schodů dolů. „Měla by sis teď sednout, abychom se mohli na ten kotník podívat." Nešlo to však moc dobře, takže ji nakonec s upozorněním vzal do náruče a posadil ji na lavičku pod schody. „Neměj obavy. Nikdo tu není a tvá čest je stále bez poskvrnky."

Pokúša sa za pomoci Theodora zísť po schodoch, no je to veľmi náročné. Napokon ju vezme na ruky, čo by jej za iných okolností vadilo, no teraz nevidí inú cestu. Takže je možné, že sa budeme ešte na nejakých predmetoch stretávať, i keď myslím, že ako princezná budem mať iné predmety ako ty, jedine, ak by si bol taktiež princ. pozerá mu do očí. Keď ju položí na lavičku, rukami sa oprie o okraje. Stále sa díva na svojho záchrancu, musí uznať, že je i celkom pekný. Prestaň na neho myslieť Melissa, aj to nie je princ je pre teba neprístupný. Vieš, že tvojím partnerom bude iba princ, ktorého ti vyberú rodičia spolu s parlamentom. mierne potrasie hlavou, chce sa zbaviť tej predstavy. Nemá rada dopredu dohodnuté svadby bez lásky, no dobre vie, že jedine tak to funguje v kráľovských rodoch. Odkiaľ pochádzaš, ak sa smiem spýtať? znovu sa na neho usmeje.

„Na některých se určitě ještě potkáme, ale bohužel princ nejsem. Nejsem z urozeného rodu, tedy chci říct. Má rodina má svou historii, šlechtice a tak dále, ale princ nejsem. Studuju tu rytířství." Pousmál se a ruce si položil na stehna a očima uhnul. Cítil se trošku nesvůj, ale byl si jist, že to brzy přejde. Melissa byla pěkná dívka, přesně taková, jakou by si otec představoval po jeho boku, ale byla to taktéž princezna a on si ohledně sebe sama nebyl v ničem jistý. „Německo a ty?" otázal se stejně jako ona. „Pokud se tedy také smím zeptat, nechci být nějak nezdvořilý." Úsměv jí oplatil a tentokrát byl úsměv zcela spontánní, takže se mu ve tvářích objevily i drobné ďolíčky.

Rozosmeje sa. Nezdvorilý rozhodne nebudeš, to naozaj nie. Som rada, keď ma ľudia neberú ako princeznú, niekedy sa tak ani sama necítim. Len samé povinnosti a pravidlá, čo smiem a čo nesmiem. prevráti očami. Ale odbočujem od témy. Pochádzam z prekrásnej krajiny plnej tulipánov, veterných mlynov, syrov a oranžovej farby. pri posledných dvoch slovách sa mierne strasie, nemá rada tú farbu, i keď dobre vie, že predstavuje jej krajinu. Pochádzam z Holandska. povie napokon. Na čo som hrdá, no niekedy by som odtiaľ najradšej vypadla. Najmä v deň osláv narodenín kráľovnej, keď sa celá krajina ponorí do oranžovej farby. povzdychne si. Vie, že od dňa keď sa stane kráľovnou budú všetci oslavovať jej narodeniny. Je to tradícia, nemôžem to zmeniť, no najradšej by som tak urobila. Nenávidím oranžovú farbu, i keď mi tak veľmi ide k vlasom a očiam. zasmeje sa v duchu, nad svojimi myšlienkami. Takže rytier. To teda musíš byť celkom schopný i s kordom. keď si spomenie, aký odbor prišiel Theodor študovať v očiach sa jej objavia malé iskričky. Hoci je princezná, rada trávi čas i medzi rytiermi, pričom sa nestráni ani mečov, kordov, či iných zbraní. Alebo uprednostňuješ prácu s mečmi? Dýkami? pokračuje v otázkach, no po chvíli skloní hlavu. Prepáč, znovu mám priveľa otázok. Keď sa začne hovoriť o zbraniach som vo svojom živly, i keď by to nikto do mňa asi nepovedal. nadvihne hlavu, milo sa na neho usmeje, pričom má stále nezbedné iskričky malého dievčatka v očiach.

„Pravidla jsou ale důležitá. Řídí společnost. Bez pravidel, jak by to vypadalo? I když je pravda, že některá pravidla dělají osobní život těžší." Pravidla řídila celý jeho život, moc dobře si ani nedovedl představit, že by pravidla znenadání zmizela.
Už podle popisu uhádl, z které země pochází a docela jej to potěšilo. „Oranžová je zajímavá barva." Okomentoval to. Sám měl rád zelenou, nebo modrou, nebo fialovou. Vlastně měl rád všechny barvy, i tu oranžovou.
„No..." nervózně si promnul zátylek. /Stále mám co zlepšovat. Pořád a pořád a pořád./
„Asi mi to nejlépe jde s mečem, ale jde i docela i jízda na koni." Sdělil docela stručně, ale moc dobře si uvědomil, že dívka má pro zbraně zájem mnohem větší, než kdy on měl a i bude mít. Neměl zbraně příliš rád, měl mnohem raději květiny a barvy. Nechtěl ji však zklamat a nechtěl být ani za toho divného. Muži se o zbraně totiž zajímají. „Pro meč si myslím, že je lepší jednoručný, s dvouručným už je těžší se pohybovat. A váš zájem je okouzlující. Příliš se to u žen nevidí, zvlášť u tak krásných." Složil jí lichotku a při tom se usmál. „A vůbec nemáš příliš otázek. Naopak. Rozprava s tebou je velmi příjemná."

Súhlasne pokrúti hlavou. Áno, to máš pravdu, pravidlá sú veľmi dôležité a musia sa dodržiavať, no niektoré pravidlá mi prídu nezmyselné, a tak mi je proti srsti aby som ich dodržiavala keď sa s nimi sama nestotožním. mykne ramenami, bolesť členku ju už aj celkom prešla, no i tak bude asi musieť zájsť na ošetrovňu. Ďakujem, že si mi pomohol. Bez teba by som to asi dole nezišla. pozrie sa na členok, jemne nadvihne nohu, pričom znovu skriví tvár od bolestí. Asi by som s tým mala zájsť na ošetrovňu, no nechcem aby to bolo vyvrtnuté. Veď aké by to bolo chodiť o barlách v šatách na všetky tie hodiny a akcie, ktoré táto škola ponúka. Ako by som mohla jazdiť na kobylke, ktorá mi bola pridelená. povzdychne si. Ďalej ho počúva ako rozpráva o mečoch. Hoci si rytierom, no máš iste i iné záľuby ako len povinnosti rytierov. Prezradíš mi, aké sú? opýta sa ho po chvíli, celkom sa o neho zaujíma. Hoci nie je princ, celkom sa jej páči, a kvôli nemu by bola schopná i porušiť pravidlá. Nechcem skončiť vydatá za niekoho, koho vôbec nemilujem. I keď neviem, čo cítim k Theodorovi, no páči sa mi. v hlave jej ide vír myšlienok, pričom všetky vedú k jednému. Musím ho lepšie spoznať. Možno sa moja rozprávka skončí inak ako tie ostatné sladké princezničkovské rozprávočky, ktorým veria i malé deti. znovu sa v duchu usmieva, tá predstava sa jej začína páčiť. Nepatrí však k tým, ktoré by porušovali pravidlá, a tak necháva všetko na náhode.

„Tomu rozumím," pokývl hlavou. Mu bylo mnoho pravidel proti srsti, ale on by je i tak nikdy neporušil. Alespoň se tomu snažil věřit.
„Teď bych se ale měl podívat na tvou nohu a není třeba děkovat. Udělal by to vážně každý slušný člověk." Položil jí ruku na tu její a kývl směrem k její noze. „Pokud tedy dovolíš." Nechtěl jí sahat na nohu bez jejího souhlasu. To už bylo možná až příliš intimní. Jemu by to nevadilo, ale u ní netušil.
„Na ošetřovnu tě doprovodím. Chci vědět, že jsi v pořádku." Stále měl svou ruku položenou na té její, což si už ani neuvědomoval. „Já bohužel ještě koně nezískal, což mě docela mrzí, vážně mám jízdu a celkově koně moc rád."
Trošku zaváhal. „No, každý má mnoho rozličných zálib, já třeba ještě rád čtu, vzdělávám se. Mám rád sporty a ještě... Zajímám se o botaniku." Usmál se na ni. Neuměl o sobě příliš dobře mluvit. Raději naslouchal ostatním. Sám sebe ostatně ani za moc zajímavého nepovažoval.
„Ty máš ale jistě další záliby, určitě nemáš talent jen pro pouhé zbraně." Opět se usmál a symbolicky ji políbil na konečky prstů ruky, kterou před chvílí držel. „Ale teď je nejhlavnější ta noha, mohu tedy?"

Usmeje sa na Theodora. Ak ma zbavíš tej bolesti, tak ti dovolím všetko. povie napokon, nie je zvyknutá, na to, že má niečo zranené, a tak nevie, aký to je pocit. Nohou však nemôže ani len pohnúť. Keď začne hovoriť o záľubách. Máš pravdu, nemám záľubu len v zbraniach. Medzi moje záľuby patrí jazda na koni, čítanie, maľovanie, hra na priečnej flaute, husliach a klavíri. rozrozpráva sa o svojich záľubách. Z veľkej časti sú to aj záľuby, ktoré som zo začiatku nemala rada, brala som ich ako povinnosti, ktoré patria k výchove mladej princeznej, no časom sa z nich stali aj záľuby, ktorým sa venujem i vo voľnom čase. Medzi také patria hlavne spoločenský tanec a divadlo. Málokto by povedal, že záľubou môže byť i štúdium, ale tam iba niektoré predmety. pokračuje s úsmevom na perách. Celú dobu sleduje Theodora. Je naozaj tak skvelý? Alebo sa mi to len sníva? premýšľa, už dlhšiu dobu nestretla chlapca, ktorý by vedel ako sa správať k dáme. Taktiež mám veľmi rada botaniku ale radšej mám zvieratá a to najmä psy a kone. Sama mám i fenku Rodérzskeho ridgebacka a 2 kone. keď hovorí o svojich zvieratách, spomína ako by rada bola znovu s nimi. No na akadémiu ich zobrať nemohla, a tak to bude musieť vydržať bez nich. Snáď sa o moju krásku starajú dobre a počká ma kým sa vrátim. rukou si pomaly zájde na prívesok zlatého srdca, ktoré jej visí na krku. Na chvíľu sa ho dotkne, no hneď ruku odtiahne, nechce vyzerať ako niekto, kto je závislí na zvieratách a príbuzných. Na tejto akadémii chce dokázať, že sa o seba dokáže postarať i sama. Nie je predsa odkázaná na komorné a slúžky.

„Bolesti tě bohužel nezbavím, ale na ošetřovně ti dají určitě nějaké léky na bolest a taky se o tvou nohu mnohem lépe postarají."
Chápavě se usmál. „Je doopravdy krásné, že sis našla zálibu ve věcech, které se ti dříve protivily. Pak nakonec i zjišťuješ, že to nebylo vůbec špatně, že jsi se tomu začala věnovat."
Nadšeně pokývl hlavou. „Tanec je skvělý, v malbě ani ve zpěvu zrovna nevynikám, ale troufnu si říct, že jsem ucházející tanečník. Třeba až bude tvohe noha v pořádku, tak si společně na nějaké lekci či akci, zatančíme."
Navrhl s naprostou lehkostí. Jemu to přišlo jako skvělý nápad. Se sestrami už odmalička tančil a tak jej to bavilo, i když to jeho otec ne zrovna rád viděl. Tanec patřil ke správnému vychování.
Dívka se mu zdála skutečně milá a i chytrá. /Přesně tak by měla vypadat budoucí královna./
„Taktéž mám rád zvířata. Moje klisna bude teď v brzké době rodit, tak jen doufám, že se všechno vyvede. Jmenuje se Heidy." prozradil jí a o to více se usmál nad vzpomínkou z domoviny. „A samozřejmě kočky, psi, máme na našem sídle hodně zvířat."
Její nadšení mu přišlo roztomilé a nefalešné, čehož si velmi cenil.
Konečně pomalu uchopil její nohu a položil si ji na klín. Sundal botu a Pátravě si oteklý kotník začal prohlížet. „Snad je to jen vyvrtnuté, tak či onak, musíš na ošetřovnu."

Nie som zvyknutá mať niečo vyvrtnuté alebo zlomené. povie po chvíli keď sa Theodor začne venovať jej nohe. Na ošetrovňu? Ak je to naozaj potrebné, nič iné mi neostáva. povzdychne si, mierne skloní hlavu, akoby sa hanbila. Keď počúva jeho slová o tanci mierne hlavu nadvihne. Iste, prijímam tvoju ponuku. Snáď niekedy v najbližšej dobe budem môcť už i tancovať. v momente, keď to vyriekne rozžiaria sa jej oči. Tanec naozaj miluje a má rada po svojom boku dobrého tanečníka, ktorý vie, ako správne niesť dámu a pritom jej nestúpať na špičky. To musí byť krásne, iste si šťastný. Neviem či by som si dokázala zvyknúť ak by moja fenka alebo kobyla mali mať mladé. V žrebčíne máme niekoľko žriebät, ale tá moja kráska zatiaľ žiadne nemá. A tak isto i so šteniatkami. Viem, že by chceli aby sa zachoval v našej krajine rod vyšlachtených Rodérzskych ridgebackov, ale ešte asi nie som pripravená. Beatrix je stále so mnou, či už pri jazde na koni alebo pri maľbe. pousmeje sa, predstavuje si svoju Beatrix Anne ako beží popri Khaleesi. Pri tej predstave sa pousmeje. Som zvedavá, či i kobyla, ktorá mi bola pridelená na tejto akadémii bude tak dokonalá ako je Khaleesi. I keď myslím, že tu nemajú naše národné plemeno, no vôbec mi to nevadí. Snáď dokážem jazdiť i na inej kobyle. Len sa obávam trochu tých začiatkov. Kým si na seba zvykneme. Chystám sa ju niekedy ísť pozrieť, no teraz na nej istú dobu nebudem môcť jazdiť. znovu zosmutnie, jazdu na koni milovala asi rovnako ako tanec.

„To já zas celkem ano. Při trénincích se leccos stane. Princezna by na takové věci ale být zvyklá určitě neměla, to je pravda." Zakýval hlavou. „Snad ano a snad se tvá noha do té doby uzdraví." Pousmál se.
„Já moc na udržování čistoty nedám. Je mi to celkem jedno, i na kterém koni jezdím. Pro mě je nejdůležitější, abych si s koněm sedl. Vytvořit nějaké to pouto. Všechna zvířata jsou dokonalá, mnohem dokonalejší než lidé, což je smutné, ale je to bohužel pravda."
Pustil její nohu, ale nechal si ji ležet na nohou. „Až budeš připravena se přemístit na ošetřovnu, tak řekni, rád tě tam odnesu, protože po jedné noze se ti asi chtít skákat nebude, což?" trochu se k ní naklonil, aby jí odhrnul neposlušný pramen z tváře. Vždy to tak dělal a jednal zcela automaticky.
„Určitě si s novou klisnou sedneš a noha se taky uzdraví rychle, alespoň tedy doufám."

Tak to máš úplnú pravdu. Princezné nie sú zvyknuté na bolesť, väčšinou sa k nim správajú všetci ako keby boli z porcelánu. pokrúti hlavou, i keď i ona sama má rada, keď sa k nej správajú ako keby bola bábika, no nechce aby sa k nej správali tak celý čas. Ono, ani mne nezáleží veľmi na tom, na akom koni jazdím, hlavne ak si sadneme a bude sa to dať vydržať. Brat raz dostal koňa s ktorým si vôbec nesadol a neustále končil na zemi. rozosmeje sa, spomenie si na žrebca, ktorého raz predal nejaký podvodník do kráľovských stajní. Ten kôň mal byť pôvodne mojim darčekom k narodeninám, bol presne taký, akého som si vždy želala, no náš koniar bol oklamaný. Kúpil koňa ktorý bol v čase predaja pod sedatívami a tak bol pokojný, no len čo lieky vyprchali stal sa z neho hotový diabol, a tak ho dostal brat, skvelý koniar, ktorý skrotí snáď každého koňa, čo sa mu dostane pod ruky. No ani on si s ním nevedel rady, a tak skončil ani neviem kde. mykne ramenami, je jej jedno, kde to prekliate zviera skončilo. Po ňom som dostala svoju kobylku, ktorá je úplne dokonalá. Správna dáma. usmeje sa. Khaleesi je skvelá či už na pomalú jazdu v sprievode ale i na divokú rýchlu jazdu po lesoch, keď sa snažím utiecť od povinností. povzdychne si. Chýba jej Khalessi aj Beatrix. Myslím, že čím skôr pôjdeme na ošetrovňu, tým skôr zistím, čo s tou nohou mám. chce sa postaviť, no radšej to ani neskúša. V tom máš asi tiež pravdu, nie je veľmi príjemné skákať na jednej nohe, no neviem, či je povolené aby si ma niesol na rukách. Keď nás niekto uvidí, nemusí to dopadnúť dobre. Stačí ak mi pomôžeš, nejako sa už do ošetrovne dostanem. Nevieme zaručiť aby nás nikto nevidel. povzdychne si, najradšej by bola, keby ju odniesol, ale vie, že vyvrtnutý členok nie je tak závažné zranenie, že by to nedokázala odskákať aj na jednej nohe. Ak však budeme rýchli a nikto nás neuvidí, môžeš ma odniesť. žmurkne na neho, pričom sa na neho milo usmeje.

„Což je i není dobře, co myslíš? Zase je potřeba, aby ses o sebe umělá postarat, což ale dozajista umíš, když umíš zacházet se zbraní, tak určitě ano." Zasmál se. Byla to pravda. „To se mi s jedním koněm taky často stávalo. Byl to hrozný divoch, ale má sestra mu každý den nosila jablka a nakonec byla jediná, komu dovolil, aby na něm jezdila." Pobaveně pokroutil hlavou. „Ten kůň ze sebe shodil všechny, i otce a pak přišla ona, vyšvihla se na něj a jela. Otcův výraz byl k nezaplacení." Rád na to vzpomínal, jelikož tohle se skutečně nedělo často.
„Toho koně je mi líto. Pokud jej celý život dopovali, dává smysl, že si k lidem vybudoval zášť a to je na tom doopravdy to nejhorší. Třeba ale poznal někoho, s kým si rozuměl." Bláhově se usmál. „Někdy je lepší vybudovat přátelství, než krotit."
Zakýval hlavou. Bral to jako pobídnutí k tomu, aby vyrazili na ošetřovnu.
„Jsi zraněná, myslím, že v takových případech jde etiketa stranou." Vstal a nabídl jí ruku. „Takže tě odnesu a samozřejmě tak, aby nás nikdo neviděl. Budeme rychlí jako blesk." Potutelně se usmál.

Poobzerá sa na obe strany, chce si byť istá, že ich nikto neuvidí. Tak dobre, oddám sa do tvojej náruče. pousmeje sa. Keď jej podá ruku, veľmi pomaly sa postaví, pričom sa snaží zranenú nohu nezaťažovať, no je veľmi náročné udržať rovnováhu len na jednej nohe. Na chvíľku ju však udrží. Som pripravená, len dúfam, že nás naozaj nikto neuvidí. I keby sa tak stalo, dúfam, že z toho nebude veľký problém. Ako si povedal som zranená. žmurkne na neho. Čaká kým ju vezme do náručia a rýchlo s ňou odíde na ošetrovňu. Tam si nejakú dobu asi poležím, a potom budem chodiť o barlách. povzdychne si, barle ešte nikdy nemala no celkom sa toho bála. Dobre vie, čo to je, už videla niekoľko obyčajných ľudí ako sa pokúšali s tým chodiť, no sama to ešte nikdy neskúšala. Ešte sa škola ani nezačala a zo mňa už bude mrzák. No pekne Melissa, čo si to znovu urobila. Už si viac neber tie podpätky. Sú nádherné ale nepraktické. karhala samú seba. Jediná obuv, ktorú dokázala nosiť boli topánky na vysokom podpätku, no tu sa jej to stalo takmer osudným. Ako vidím, musím si zadovážiť i iné topánky, ako sú opätky. rozosmeje sa.

„Nebudeš litovat," zamrkal na ni, což mohlo působit poněkud nevhodněji, než on vůbec myslel a zvedl ji, díky jejímu svolení, do náruče. „Určitě by z toho problém nebyl. Přeci sama škola tvrdí, že nějaké rozdíly se zde nedělají a všichni jsou si rovni. Což je dicela hloupost, ale tak... " Pokrčil rameny a trošku pevněji ji uchopil, aby měl jistotu, že mu snad nespadne. Pomalým krokem zamířil na ošetřovnu. Sice tvrdil, jak rychlý bude, ale nechtěl riskovat další zranění. To by sám sobě neodpustil.
„Určitě tě hned pustí, jen ti to obvážou a třeba ani ty berle nedostaneš. Alespoň doufám." Povzbudivě na ni kývl hlavou. Vážně jí přál, aby to bylo jen lehké zranění, z kterého se hned dostane. „Nějaké pohodlné bačkory budou ideální. Sám je mám nejradši. Hezky to hladí pokožku." Zasmál se a zašel za roh, aby princeznu dostal v pořádku na ošetřovnu.