GALERIE

Nevěděl, co má dělat, aby dostal Terezu z hlavy, takže po chvíli přemýšlení se rozhodl zajít do galerie, protože umění miluje, tak ho napadlo, že ho to možná přivede na jiné myšlenky. Na sobě měl černé kalhoty a bílou košili. Vlasy měl upravené. Neponechával nic náhodě, kdyby potkal nějakého učitele. Jakmile vešel do galerie, rozhlédl se okolo sebe a pousmál se. Tolik umění na jednom místě už dlouho neviděl. U něj doma mají jen malou galerii, která se s touhle nemůže rovnat. Zaujala ho jedna socha, ke které se hned rozešel. Byla to socha bohyně Niké, která neměla hlavu. Zato ale měla křídla a hrdě stála na svém podstavci. Chvíli se na ní fascinovaně díval, když se mu do hlavy vkradla další myšlenka. Co asi dělá Tereza? Pokusil se to vyhnat z hlavy, ale moc to nešlo.

Bloudila různě po akademii a hledala klid. Nikde klid ale nenašla. Pořád musela myslet na to co William řekl. A tak jenom dál bloudila. Tentokrát došla ke dveřím galerie. Ještě tam nebyla a tak se rozhodla že se tam půjde podívat. Na sobě měla dlouhé ramínkové šaty na zem v barvě zapadajícího slunce. Dlouhýma šatama zakrývala že neměla boty. A tak její kroky ale nebyli slyšet. Vešla dovnitř a rozhlédla se po místnosti. Všimla si že tam někdo u sochy stojí. A hned věděla kdo to je. Proč já hloupá jsem sem chodila. Napomenula se v hlavě a zhluboka nadechla. Pár chvil se přemlouvala jestli by nebylo lepší odejít. Pak ale nasadila formální úsměv a pomalými kroky se vydala podél zdi a při tom si prohlížela obrazy co tam vyseli. Neměla sílu na něj promluvit i když chtěla. Stačilo aby se na něj podívala a zase stála v tom lese a slyšela jeho bolestivá slova.

Snažil se uvažovat nad nějakým hlubším významem téhle sochy, což by normálně dokázal, ale teď na to neměl. Tereza byla snad v každé jeho myšlence. Slyšel otevření dveří, ale ani ho nenapadlo otočit se, aby zjistil, kdo přišel, protože předpokládal, že to je nějaký personál z paláce. Přesunul se k nějakému obrazu vedle a bezmyšlenkovitě na něj koukal. Najednou se pár metrů od něj objevila Tereza. Ignorovala ho. Dělala, že neexistuje. Přesně jak to chtěl. Teď na ní ale jen koukal a nemohl přestat. Pokud to takhle půjde dál, zblázní se z toho.Několikrát se nadechl a zkoušel si rozmluvit svůj další krok. Nešlo to. Pomalým krokem se postavil vedle ní. Dneska se mi o tobě dokonce zdálo. Řekne, ale ani se na ní nepodívá a pohledem přejíždí obraz před nimi.

Cítila jak se najednou přiblížil a stál vedle ní. Najednou pro ní bylo těžké i dýchat. Chtěla být s ním. Přála si aby spolu být mohli. Lehce se na něj na pár chvil otočila ale pak se zase rychle otočila k obrazu aby na ní nemohl vidět tu bolest. Poznala ale že i cítí bolest. To mě mrzí princátko. Nechtěla bych aby jste kvůli mě nemohl spát. Taky se mi o tobě zdálo. Skoro při každém slově se musela přemáhat aby se jí hlas nezlomil. Nedokázalo ho ale oslovit jinak než princátko. Jako by to slovo mohlo vše co jí řekl napravit. Jako by to mohlo napravit co se dnes dozvěděla. Neubránila se a když se otočila aby přešla k obrazu na protější zdi dotkla se svou rukou té jeho

Jakmile ho nazvala princátkem, málem se neudržel a objal ji. Nakonec se ale přemohl a zůstal bez pohybu stát a koukal pořád na to samé místo před sebe. Tak moc si v tu chvíli přál, aby nepřišla a všechno bylo jednodušší. Vy za to nemůžete Terezo. Odpověděl s neutrálním výrazem a neodvážil se na ní podívat, aby se nezlomil. Skousl si ret, protože byl deprimovaný z toho, že je k němu tak blízko, ale on jí nemůže nikdy mít. Jakmile se dotkla jeho ruky nemohl se už dál přetvařovat a dělat, že se nic neděje. Za ruku jí chytil a přitáhl o sobě do náručí. Nedokážu to. Řekl slabě a pevně jí objal. Promiň. Dodal ještě tišeji a pohladil jí rukou po vlasech. Věděl, že se měl zvládnout udržet. Takhle všechno jen komplikuje.

Když si jí najednou přitáhl do náruče byla tak moc ráda. Cítit jeho náruč pro ní bylo jako sen. Zavřela oči a opřela si o něj hlavu. Nejraději by byla kdyby mohli tuhle chvíli zastavit. Ani já to nedokážu. Pro další větu musela sebrat odvahu. A tak se postavila na špičky a políbila ho. Poté se trochu odtáhla a pohladila ho po tváři. Už vždy tě budu mít ve svém srdci princátko. Zadívala se mu ještě do očí. Bála se že při své další větě jí odstrčí a už s ní nebude chtít mít nic společného. A ani by se mu nedivila. Já to ale po dnešku dokázat musím...Volali mi mí královští rodiče... Hlas se jí zasekával a ona musela sklopit pohled. Oznámili mi že mě zasnoubili. Po té větě kousek odstoupila. Chtěla mu nechat prostor aby mohl klidně odejít. Celý den dokázala myslet jenom na to jak moc si přeje aby byla zasnoubená s ním. Ale nevěděla s kým jí zasnoubili.

Při jejích slovech jí objal ještě pevněji a přál si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Políbil jí a pohladil po tváři. Nechal jí, aby se poodtáhla, protože se mu zdálo, že chce něco důležitého říct. Když začala, napjatě se na ní koukal a doufal, že všechno dopadne dobře, protože to bez ní nezvládá. Jakmile pokračovala, zatajil se mu dech a šokovaně na ní koukal. Nevěděl, co jí má na to říct. Rozhodně nechtěl odejít, i když mu na to dala prostor, takže tam jen chvilku stál jako socha a díval se na ní s neutrálním výrazem, ze kterého nešlo vyčíst, co si myslí. S kým? Zeptal se po chvíli a sklopil pohled k zemi. Chtěl vědět, ke komu bude Tereza v nejbližší době patřit. Trochu k ní přistoupil a nadechl se. Co chceš abych dělal? Zeptá se, protože sám netuší. Není moc možností, co dělat. Hlavně chce, aby byla šťastná ona.

Když tam jenom tak stál bála se, bála se jak bude reagovat. Bála se že jí opustí. Nevím s kým. Vím jenom že ta země je od mé vzdálená a že to spojenectví naší zemi pomůže. Víc mi rodiče neřekli. Přiznala upřímně co jí řekli rodiče. Když k ní pak přistoupil blíž natáhla k němu ruku a chytla tu jeho. Překvapilo jí když se jí zeptal co má dělat. Neví to. Ani neví co teď udělá sama ona. A tak se jenom přiblížila k němu a objala ho. Zůstaň semnou. Chtěla říct. Ale věděla že ho bude muset nechat jít. Nemohla to teď ale udělat. Potřebovala ho mít u sebe. Ale uvědomovala si že ho musí nechat aby byl šťastný i když ona tu možnost nemá. Chtěla pro něj šťastný život.

Zakroutí hlavou nad jejími slovy. Nechápal, jak jí to nemohli říct, když už si ho bude muset vzít. On sám by si zjistil, kdo je jeho nastávající, aby s ní mohl lépe vycházet, když už jí nebude milovat. Chytl její ruku a zmáčkl jí. Nechtěl jí opustit, ale osud byl proti nim. Když mlčela a jen ho objala, udělala to pro něj ještě těžší. I kdyby mu řekla, ať jí nechá na pokoji, bylo by to lepší než to ticho. Také jí objal a opřel si hlavu o tu její. Chtěl jí být co nejblíž to jde. Najednou si vybavil rozhovor s otcem, který vedl několik dní před odjezdem. Pohádali se, protože on řekl, že je nejvyšší čas na to, aby se oženil a měl své vlastní děti. Jel sem smířený s tím, že se vrátí a bude mít manželku, kterou mu vybrala jeho rodina. Myslím, že nebude trvat dlouho a taky mě zasnoubí. Řekne zlomeně a hladí jí po zádech.

Nevím jak tě nechat jít. Přiznala se a i když nerada pustila se ho. Věděla že ho musí nechat. Oba se museli smířit s tím že jím osud nepřeje být spolu ale nejde to. Nemohla na něj zapomenout. Věděla že si bude muset vzít někoho koho jí vyberou, ale to nebyla zamilovaná a tak to zvládala. Teď jí ale představa že si bude muset zvít někoho kdo nění William bolela. Musís ho nechat jít. Říkala si sama sobě. Políbila ho na tvář a udělala krok stranou a otočila svůj pohled ven z okna. Bylo na ní poznat že jí to láme srdce a že tím trpí. Ale i tak nasadila nic neříkající výraz.

Když od něj odstoupila a začala se dívat z okna, chvíli váhal, jestli za ní má jít, ale nakonec se rozhodl, ze bude pro oba jednodušší, když to neudělá. Díval se na ní, když v tom mu začal zvonit mobil. Už to chtěl típnout, ale viděl, že mu volá máma, tak to zvedl a snažil se znít alespoň trochu pozitivně. Mami? Promluvil hned jak hovor začal. Jeho máma začala rozhovor kecama o tom, jak je táta tvrdohlavej a jak se mu to snažila rozmluvit a dostala se k tomu, že ho zasnoubili. To nemyslíš vážně. Prohlásil naštvaně a potom se odvážil na trochu drzou otázku. Kdo je ta holka? Řekl bez uvážení svých slov. Jeho matka začala mluvit a on se pohledem opět vrátil na Terezu a lehce se usmál. Dobře, vezmu si jí. Řekl už docela klidně a po chvíli típl hovor. Udělal pár kroků k Tereze a pousmál se. Už mě zasnoubili.

Slyšela jak mu najednou zvoní mobil a tak se otočila k odchodu chtěla ho nechat aby si to v klidu mohl vyřídit když poznala že mu volá jeho mamka. Věřila že když těd zmizí a začne se mu vyhýbat líp se s ním oba srovnají a on bude moct být opravdu šťastný. Když ale zaslechla jak se ptá kdo je ta holka, bylo jí to jasné. Jeho rodiče ho zasnoubili. Cítila se najednou ještě hůř. Sama už byla zasnoubená, takže jí to mělo být jedno ale i tak cítila bolest. Ani ho nemusela vidět a podle hlasu poznala že se při souhlasu že si jí vezme usmíval. Přála mu aby byl šťastný ale sledovat to nedokázala. Gratuluju Udělala pár kroků aby se dostala dál od něj. Potřebovala se s ním smířit.

Když se od něj chtěla dostat pryč, chápal to. On měl taky sto chutí třeba i skočit z okna, jen aby to pro ní udělal lehčí. Tentokrát ale neměl důvod k tomu, aby jí nechal jít. Terezo. Zavolal na ní, aby se na něj otočila. Chtěl vidět její výraz, až jí to řekne. Mám tu nejkrásnější a nejlepší snoubenku pod sluncem. Široce se na ní směje a udělá několik kroků k ní. Je malá, zrzatá a dneska si nevzala boty. Říká jí šťastně a dojde k ní. Už jí musí být jasné, co se děje, takže jí políbí. Jmenuje se Tereza Štefanová a je z nějakého českého království. Povídá dál a potom se na ní s jiskrami v očích podívá. Neznáš nějakou takovou? Zeptá se pobaveně a vezme její obličej do dlaní. Úplně září štěstím.

Když na ní zavolal, i když nerada otočila se. Stála tam, a bolelo jí i dýchat, ale viděla jeho pravý úsměv. A tak nasadila alespoň formální usměv. Sledovala ho a poslouchala jeho slova. Když začal popisovat svou snoubenku překvapeně se na něj podívala. Nechtělo se jí věřit že to je pravda. To snad není možné. Polibek mu vášnivě a radostně oplatila. Pak už se pravému úsměvu neubránila a začala být zase veselá. Myslíš to vážně? Naši rodiče nás zasnoubili spolu? Ptala se raději, bála se že se jí to jenom zdá. Ale byla šťastná. Tak moc šťastná že může svůj život strávit s ním. Ale jak je to možné? Nechápala jak mohli jeho rodiče chtít spojit jeho zemi s tou její. Ví že je její země o tolik menší.

Bylo fascinující, dívat se na její obličej a sledovat, jak se jí mění výraz od úplného zoufalství až k naprosté radosti. Na její otázku šťastně kývl hlavou a objal jí. Konečně mu přálo štěstí. Zítra to oznámí oficiálně. Řekne s úlevou. Když to oznámí už není cesty zpět. Obě rodiny by si zrušením zasnoubení zrušily pověst a to by jeho otec nedopustil. Neptal jsem se. Odpoví krátce a ani on sám tomu nemůže pořádně uvěřit. Každopádně až si bude volat s otcem, určitě se ho zeptá. Hádá, že to bude kvůli nerostným surovinám, kterými jeho země zrovna neoplývá. Nabídl by jí procházku, kdyby nebylo tak pozdě, ale nechce aby se nachladila, takže jí jen pevně objímá. Zítra zavolám tátovi a zeptám se ho na detaily. Oznámí jí odhodlaně. Třeba je už stanovené datum naší svatby. Pousměje se a podívá se na ní.

Věděla že jak něco královská rodina oznámí už se to nezmění a byla za to ráda. Teď už je nikdo od sebe rozdělit nemůže. Vlastně to je jedno. Hlavní je že mám tebe. Řekla s velkým úsměvem a musela ho políbit. Pořád se trochu bála že to je sen. Nemohla tomu totiž uvěřit. Nepřekvapilo by mě to. Nedivila by se kdyby už datum jejich rodiče vybrali. Překvapuje jí že její rodiče vybrali tuhle zemi, ale je jí jasné že nehodlají nechat nic náhodě. Teď jí byla ale jakákoliv politika okolo jejich zasnoubení jedno. Kdyby se pro to rozhodli dřív, ušetřili by nám to trápení. Neubránila se poznámce, ale s vtipem. Kdyby se pro to rozhodli třeba jenom o dva tři dny dříve měli by to oni lehčí. Celou dobu se musela usmívat a vídat na něj. Byla šťastná že je její a ona jeho

Kývl s vážným výrazem hlavou na její poznámku. Stejně je zvědavý, proč otec vybral právě její zemi. Vždycky si myslel, že si vezme jednu z princezen sousedních království. Políbil jí a pousmál se její poznámce. Datum jejich svatby je jedna z dalších věcí, které musí co nejrychleji z otce dostat. Snad to bude brzo. Až si jí vezme, bude mít konečně jistotu, že to ani jeden z jejich otců nezruší. Upřímně se zasměje tomu, co řekla. Měla pravdu. Hlavně, že se pro to rozhodli. Dodá se šťastným úsměvem a pohladí jí po tváři. Víš co? Rovnou zavolám otci a všechno zjistím. Řekne nadšeně a dá jí rychlou pusu. Přepadla ho zvědavost a později volat nemůže, kdyby otec už spal.Odtáhl se od ní. Pak ti všechno řeknu. Mrkne na ní a políbí jí ještě na čelo a vydá se rychle do svého pokoje. Brzo si tě najdu má budoucí manželko. Řekne s pousmátím a zamává jí, než opustí místnost.

Zajímalo jí proč se rozhodli tak jak se rozhodli ale ona už domů zavolat nemohla. Chápala tak ale jeho zvědavost zavolat domů. Oplatí mu pusu. Budu se těšit co vše se dozvíš. Pa můj budoucí manželi Sleduje ho s úsměvem jak odchází. Sama pak ještě zůstává nějakou dobu v galerii. Celou dobu se ale usmívala. Těšila se až ten sňatek bude oficiální a nikdo je už nerozdělí. Pak se vydala pomalu do svého pokoje.